Stěhování jste plánovali před víc než rokem, copak se protáhlo?
Kéž bych mohla říct, že stavba je sen. Ale stavba je noční můra. U nás se opravdu spousta věcí nezdařila, dělala se znovu, muselo se přesekávat, předělávat a stálo to hodně práce a hodně nervů, takže se to dost protáhlo.
Vypadá to tu jako v království úložných prostor. Začínají hned za vstupem v předsíni a pak se prolínají celým domem.
To byl návrh našeho pana architekta, ten říkal, že by bylo dobré, abychom si všechno schovali, protože těch věcí člověk nahromadí hodně. Ale já jsem něco jako Monika z Přátel, ona všechno uklízela, měla vypulírováno, vysála, pak ten vysavač uklidila a pak někdo otevřel skříňku a všechno z ní vypadlo ven. Takže tak nějak to máme my. Vše je poschovávané a navenek to vypadá, jako že je uklizeno.
Úložné prostory pokračují i v kuchyni, jsou až ke stropu, jak se tam dostanete?
Jednoduše, malinké schůdky a vytáhnu si, co potřebuju. Ale samozřejmě nahoru dávám to, co moc nepoužívám, třeba některé kuchařky, které mám proto, že jsem je dostala s věnováním, nebo nějaké hrnce, které využívám jednou za čas, když vařím něco velkého.
Na pracovní plochu jste použili lesklou černou desku, je to praktické?
Řekla bych ještě jednu věc. Teď, když jsme ten dům postavili, tak jsme si řekli, kolik věcí bychom udělali úplně jinak a od začátku. Viz tato corianová deska. My jsme si původně řekli, že chceme materiál, který je funkční, hygienicky nezávadný, tohle je materiál, který se používá i v nemocnicích. Tak jsme si odsouhlasili, že to bude pěkné, mít tam kvalitní materiál. Ale s tou barvou jsme se malinko sekli. Nikdo nám neřekl, že černá deska je tak nepraktická. Někdy, když máte černé oblečení a zašpiníte se, tak to smetete a je to dobré, ale u té černé desky to nefunguje. Navíc jsou tam strašně vidět škrábance, dá se to zbrousit, když se to udělá, tak bude zase jako nová, ale škrábance se tam hned zase udělají. Takže otisky vůbec neřešíme, na škrábance jsme si zvykli. O nic nejde. Je to jen kuchyně.
Nemáte ráda obrázky, nebo proč jsou zdi holé?
Mám ráda obrázky, kdyby tam visel Leonardo da Vinci, tak bych se nezlobila.
Ale nechceme si vystavovat obrázky, které se nám líbí jen chvilku, nebo fotky, které máme někde jinde, navíc ta bílá stěna nás uklidňuje. A je tu použita velká spousta materiálů, jako je dřevo, ARO dýha, stěrka, ocel, ocelové pletivo, tak jsme si řekli, že ta bílá zeď se k tomu hodí nejvíc.
Koupelny jsou také plné důmyslných schovávaček.
Pračka a sušička, to je krásná věc, používáme je všichni, milujeme je, protože nám usnadňují život, ale tady jsou schované, včetně špinavého prádla.
Připravené kapacity na ukládání jsou i pod vanou.
Je to tak, ale tam nic nedáváme, říkáme si, až bude nejhůř, tak víme, že tam je ještě volné místo. Využili jsme i prostory za zrcadly, každý máme svoje zrcadlo a za ním věci.
Když vyjdeme na zahradu, krásně vám to kvete, vymýšlela jste si to sama?
Kéž bych to vymýšlela sama, chtěla bych to umět takto krásně zkombinovat, ale je to práce zahradní architektky a ta to vymyslela tak, aby to postupně nakvétalo během celého roku. Když se podívám na zahradu, tak každé roční období (kromě zimy) tam něco kvete a nemusím se o to moc starat. Já to mám tedy ráda, ale zas tak moc tomu nerozumím, každá ta rostlina potřebuje něco jiného a že jich tu je. Takže je fajn, že si zahrada žije svým životem.
Svým životem si ale asi nežije vyvýšený záhon.
Tam je jen pár bylinek, bohužel se nezadařilo těm, které tam byly předtím, takže jsem je vyryla, nasázela jsem nové. Teď jsou tam miminka, ale starám se o ně, tak doufám, že se jim bude dařit.
Musím upozornit na to, že i na zahradě jsou úložné prostory.
Je to tak, je fajn, když člověk může schovat všechno, co nechcete vidět, jako kbelíky, hrábě… Takže jsme to tam schovali a je to prima.
Ještě vás tu něco čeká?
Je před námi zahrádka před domem, jsme domluveni se zahradníky, kteří už mají nějaký plán, jak by se to dalo vymyslet. Chceme to nějak oživit, přece jen je to bílá kostka a potřebuje trošku zeleně.
