Tradiční mapování reality na cestě k moři autem nám dalo v červnu 2026 zabrat. Přísnější celníci a rozkopané dálnice způsobili, že jsme k Jadranu jeli přes 13 hodin – výrazně déle než v minulosti.
Autem k moři do Chorvatska: Ať víte, co vás čeká!
1.Náročná cesta na Jadran
Kdo míří na západní cíp Chorvatska, musí se obrnit trpělivostí! Hlavně Slovinsko, rozkopané prakticky od hranic s Rakouskem až po ty s Chorvatskem, představuje peklo už teď v červnu. Nechceme se ani domýšlet, jak to tu (ne)pojede v červenci.
2.Vítěz: Česko
Zní to neuvěřitelně, ale na naší cestě k moři letos vyhrává… Česko! Na trase
z Prahy na hranice jedeme nejplynuleji, tankujeme nejlevněji a cítíme se nejbezpečněji. Může za to hlavně noční čas české části cesty. Po podvečerním ulehnutí a brzkém vstávání jsme bez jakýchkoliv zádrhelů s prvním sluncem ve čtvrtečních pět hodin ráno na česko-rakouských hranicích.3.Tankování po víčko
Také jsme před hranicemi dotankovali až po víčko. České ceně 38,90 Kč za litr benzinu nemůžou Rakousko a Slovinsko, které nás čekají v dalších hodinách, konkurovat. My ale s plnou nádrží z Česka dojedeme bez problémů až do Chorvatska a drahé stojany v Rakousku a Slovinsku jen monitorujeme.
Hraniční přechod v Nové Bystřici je naším tajným tipem už nějaký ten rok. Komu se nechce vstávat brzy, může do sympatického městečka v České Kanadě
dorazit třeba večer, navštívit zajímavé Veteran muzeum, za pár kaček přespat a vjet – jako my ve čtvrtek 4. června – hned brzy ráno do Rakouska.4.Natankovat doma!
Ranní Rakousko je skvělé! Na silnici č. 5 ani živáčka, na č. 2, na niž přejíždíme po 40 kilometrech a necelých 40 minutách, zrovna tak. Pohled na stojany vesnických
samoobslužných benzinek dává za pravdu našemu odhadu: Za litr benzinu tu chtějí 1,8 eura, tedy přes 43 korun. Za naftu ještě víc. Po 117 km v Rakousku vjíždíme lehce po půl sedmé ráno na dálnici A22, tady už stojí paliva přes dvě eura, tedy 50 korun za litr! Ještě není sedm ráno, a my už projíždíme poloprázdnou Vídní a přes dálnici A23 přejíždíme na známou A2 směr Štýrský Hradec. Tahle trasa má jednu obrovskou výhodu. Krásně jede, úplně míjí Alpy, takže na ní díky dálniční známce neplatíme nic navíc za mýtné úseky, které vyjdou dráž než samotné tři stovky za desetidenní kupon.5.Tip na dálnice
Pro první delší zastávku volíme krásné odpočívadlo Steinfeld, 205 km a dvě a tři čtvrtě hodiny po vstupu do Rakouska. Odpočívadlo je krásně zelené, uklizené, toalety i pitná fontána zdarma a stolky pod stromy a šimrajícím ranním sluncem vybízejí ke snídani. Nakonec se zdržíme půldruhé hodiny, volný čas využíváme k nákupu slovinské dálniční známky.
6.Nohu z plynu!
V Rakousku důsledně dodržujeme dálniční limity, omezení na stovku je na dálnici A2 stejně časté jako obecná stotřicítka. Na pevné radary nás upozorňuje navigace, na měření policisty ale ne – a že jich na cestě potkáme. S radarem na nožičce i měřením a následným zastavením hříšníků přímo z maskovaných policejních aut. První zdržení přichází až 335 km od hranic na obchvatu Štýrského Hradce, kvůli stavebním pracím je husto ve všech třech pruzích, ale jedou všechny, ač pomalu. Po 340 km z Česka s krásným značením na tabulích i na vozovce přejíždíme z A2 na A9, ale ta nás rovnou vítá kolonou, povolenou šedesátkou se nedá jet ani náhodou.
7.Tudy do Slovinska?
Čtyřicet kilometrů se volně suneme po A9, ale sedm kilometrů od hranic se Slovinskem se kolona už ani nehne a my při navigací hlášeném zdržení přes 40 minut odbočujeme směr Spielfeld, Sauberg, Grassnitzberg, Zieregg. Kromě toho, že jedeme, se kocháme nádherným krajem plným vinic. Do Slovinska vstupujeme v 11:30 a po 380 km z Česka tam, kde rakouská silnička L660 přechází ve slovinskou 708.
Za tabulí Slovinsko se cesta zasekne kvůli semaforu. Silnice totiž na chvíli přejde v prašnou cestu, na jejíž druhé půlce maká bagr. Ale netrvá to dlouho a vítají nás
první slovinské vesničky Podigrac, Zgornje Vrtiče, Plač. Kroutíme se kolem řeky Pesnice. Chybí pět minut do poledne, kdy po tomhle dobrodružství v zapomenutém kraji najíždíme po 395 km od českých hranic na dálnici A1.8.Výsměch řidičům
V minulosti jsme dálničními tepnami kolem Mariboru a přes Lublaň prolétli Slovinskem hravě pod tři hodiny. Letos? Úmor trvající přes pět hodin. Jedno zúžení střídá druhé. A pak trčíme v šílené koloně u Lublaně. Když se po 25 minutách posuneme jen o tři kilometry, sjíždíme z dálničního parkoviště exitem 33 na Rudnik. Na dálnici se vracíme po 17 km svižné jízdy a užíváme si konečně normálního dálničního tempa, než po 30 km přichází u Postojny se známou jeskyní další zácpa. Za víc než půlhodinu se neposuneme ani o deset kilometrů. Pak to chvíli jede obstojně a chvíli neobstojně, než konečně ve čtyři odpoledne a po 630 km od českých hranic dálnici v Koperu opouštíme.
9.Dobro došla, Istra…
Zbývá nám posledních 20 km a 35 minut do Chorvatska. Proti předchozímu peklu je to balzám, kroutíme se serpentinami silnice č. 11, abychom o pár hodin později, než jsme si mysleli my i on-line mapy, hraničním přechodem Dragonja konečně vstoupili na poloostrov Istrie, tedy do cíle naší cesty. Nijak dlouhá trasa 650 kilometrů z českých hranic na chorvatské nám zabrala přes 11,5 hodiny. Čistý čas jízdy překročil 9,5 hodiny, palubní počítač ukázal průměr 68 km/h…
10.Nehody při cestách na jih
Kdo vyrazí čerstvý hned po spánku, ač posunutém dopředu, a ještě nepotká na silnicích moc aut, snižuje riziko nehod. V poslední analýze Portálu nehod českých a moravských silnic vedoucích směrem do Chorvatska se nehodovost pohybuje mezi 1300 a 1500 karamboly ročně. V uvedených okresech je vidět zvýšená nehodovost v červenci a srpnu o pětinu vyšší než ve zbytku roku.
11.Galerie
Témata:
Co by si hloupí Čehůni počali bez těchto každoročních bedekerů cesty do Chorvatska?