Odborník Martin Hůla odhalil: Jaké květiny u Čechů bodují? Výsledek překvapí
Víte, jaké květy se nám jeví nejhezčí, pokud jde o tvar a barvu? A proč se nám některé líbí víc a jiné méně? A jak to, že náš výběr v květinářství vůbec nemusí korespondovat s tím, co nás zaujme ve volné přírodě? Spousta otázek, na které už deset let hledá odpovědi – a na mnohé už našel – Mgr. Martin Hůla, Ph.D., z Katedry filosofie a dějin přírodních věd Přírodovědecké fakulty UK.
„Původně jsem si myslel, že to bude – s jistou nadsázkou – bakalářská práce skoro bez námahy. Jenže jsem k mému údivu zjistil, že zatímco o lidské kráse, o tom, proč se nám líbí symetrické obličeje nebo určité postavy, existují tisíce vědeckých prací, krása rostlin jako by pro vědu neexistovala,“ říká Martin Hůla. Přitom květiny nás provázejí od narození až do hrobu, jsou základem umění, zahradní architektury i obrovského byznysu.
Sledování
A tak se pustil do výzkumu. Ve svých zkoumáních využívá fotografie i živé exempláře, které předkládá respondentům. „Z výsledků jasně vyplynulo, že při hodnocení atraktivity není podstatné, zda se účastníci dívali na snímky, nebo skutečné květy. Tohle zjištění mi hodně pomohlo výzkum zjednodušit a zlevnit,“ pousměje se. A jaký tvar v našem vnímání drtivě vítězí? Radiální souměrnost.
Zapojíte se?
Martin Hůla se plánuje zaměřit i na neprávem často opomíjenou skupinu seniorů a prozkoumat, jak se různé květiny líbí jim. Pokud je vám alespoň 65 let a chcete se na výzkumu podílet, kontaktovat ho můžete na následující e-mailové adrese: vnimanirostlin@ natur.cuni.cz
Pravidelnost
„Náš mozek je nastaven na symetrii. Čím je květina pravidelnější, čím více připomíná hvězdici nebo kolo, tím výše ji v žebříčku krásy řadíme. Máme tendenci preferovat květy se středem a pravidelně rozmístěnými okvětními lístky. Například tulipán nebo lilie jsou vnímány velmi pozitivně, ale absolutním vítězem je tvar typu kopretina. Je to v podstatě archetyp květu,“ uvádí Martin Hůla.
Tato preference má pravděpodobně evoluční kořeny. Pravidelný a typický tvar umožňuje objekty v našem okolí rychle a spolehlivě zařadit do správné kategorie a snadno se vyznat v novém prostředí. Naopak asymetrické, neuspořádané nebo zvláštně srostlé květy u nás vyvolávají podvědomou nedůvěru, protože mozku chvíli trvá, než se ujistí, že se nejedná třeba o nebezpečný hmyz.
Královna
Výzkum Martina Hůly ukázal, že tvar je pro nás mnohem důležitější. Když se ale zaměříme čistě na jednotlivé barvy u podobných květů, je lidský vkus velmi vyhraněný. „Absolutním vítězem napříč všemi testy jsou fialová a modrá, hlavně ta jasně nebeská, jako mají třeba pomněnky. Tyto barvy považujeme u květin za nejušlechtilejší a nejkrásnější,“ říká. Modrá je v přírodě poměrně vzácná, což jí dodává punc výjimečnosti. Hned za ní se umísťují růžová a sytě červená.
Naopak nejběžnější barvy – tedy bílá a zelená – nás nechávají spíše chladnými. „Když lidem ukážete stejný tvar květu v různých barvách, modrá verze vyhraje téměř vždy. Je to barva, která je v lidském vnímání pozitivní, napříč většinou kultur,“ vysvětluje Martin Hůla.
Žlutá
Žlutá barva je sice barva slunce, radosti a energie, přesto v testech obliby květin dopadá překvapivě špatně. „Žlutá v přírodě často signalizuje, že něco končí, usychá nebo je nebezpečné – kolik jen pro nás nebezpečných nebo nepříjemných zvířat má částečně i žlutý odstín. Navíc žlutohnědou barvu máme spojenou s močí, stolicí, hnisem, vadnoucím listím nebo třeba hnijícím ovocem,“ vysvětluje Hůla.
Psychologie
Výzkum potvrdil, že obliba barev u květin kopíruje obecnou oblibu barev. „Naše preference jsou součtem zkušeností lidstva s přírodou za miliony let. Barva, která znamenala bezpečí a potravu, je dnes často vnímána jako krásná. Barva, která znamenala nemoc nebo rozklad, je ošklivá,“ shrnuje Hůla s tím, že právě modrou máme (díky odrazu oblohy) spojenou třeba s životadárnou vodou.
Děti
Jednou z klíčových otázek evoluční estetiky je, zda se kráse učíme v průběhu života od rodičů a z kultury, nebo se s určitým nastavením už rodíme. Martin Hůla a jeho kolegové se proto zaměřili na ty nejmenší – na kojence ve věku od šesti do devíti měsíců. Experiment, při kterém pomocí kamery sledovali, na co se kojenci dívají nejdéle a na co sahají, momentálně vyhodnocují kolegové v Americe, kdy byl Hůla na půlroční stáži.
Keňa
Jsou výsledky výzkumů Martina Hůly platné jen pro Česko, nebo mají obecnější platnost? Aby získal odpovědi, rozhodl se svůj výzkum vyvézt mimo západní civilizaci. Cílovou stanicí byla Keňa. Navzdory tisícům kilometrů a naprosto odlišným kulturám se Keňanům líbily prakticky ty samé květiny jako Čechům.
„Modrá a fialová vítězily v Keni úplně stejně jako v Praze. Dokonce i preference tvarů byly téměř identické. Naznačuje to, že možná existuje univerzální lidský vkus, který je starší než jakákoliv civilizace,“ říká Martin Hůla. Přesto by byl rád, aby se totožný výzkum uskutečnil i v Asii a Americe, aby se výsledky potvrdily. „Už se něco rýsuje,“ prozrazuje.
V květinářství
Proč se tedy v květinářstvích prodávají mraky žlutých růží nebo bílých chryzantém, když v testech tyto barvy prohrávají? Při nákupu do hry vstupují faktory, které v laboratoři chybí: cena, tradice, symbolika (červená růže jako láska) a také prestiž nebo novost. „Květinářství je byznys s emocemi, ale také s logistikou. Lidé kupují to, co znají a co signalizuje určitý status. Kdybychom se rozhodovali čistě podle našeho primitivního »já«, vypadaly by kytice v obchodech úplně jinak – byly by mnohem více modré a fialové,“ podotýká Martin Hůla. Jenže vyšlechtit trvanlivé modré květiny se příliš nedaří. „Pokud by se ale někomu podařilo za rozumnou cenu nabídnout modré zvonky, co vydrží kvést měsíc jako některé orchideje, byl by to podle našich zjištění absolutní hit.“
Rostlinná slepota
Zajímavým vedlejším produktem výzkumu je zjištění, jak povrchně lidé rostliny vnímají. Zatímco u zvířat dokážeme rozlišit desítky plemen psů nebo druhů ptáků, u rostlin máme tendenci házet všechno do jednoho pytle. „Lidé u rostlin zobecňují své preference. Pokud se jim líbí jedna růže, mají pocit, že se jim líbí všechny růže. U zvířat jsme mnohem citlivější na detaily,“ říká Hůla. „Je to fascinující nespravedlnost. Zvířata vnímáme jako individuality, rostliny jako dekoraci,“ podotýká.
Otázky
I po deseti letech výzkumu zůstává mnoho nezodpovězených otázek. Martin Hůla by se chtěl zaměřit na to, jak naše vnímání krásy ovlivňují i další smysly, třeba vůně. A proč nás květy tak moc přitahují, že k nim máme úplně jiný vztah než k jiným objektům. „Mým snem je vytvořit kompletní mapu lidské estetiky vztahující se k rostlinné říši. Pochopit, proč nás příroda – jaká konkrétně – tak fascinuje a zda můžeme toto porozumění využít k tomu, abychom se v našem umělém světě cítili lépe,“ říká.
Uplatnění
Poznatky z tohoto výzkumu nejsou jen akademickou hříčkou. Mají obrovský potenciál v praxi. Designéři by je mohli využít při navrhování příjemnějších barev a tvarů hraček, zahradní architekti by díky nim mohli navrhovat parky, které budou pro lidi podvědomě uklidňující a příjemnější. Nemocnice by mohly využívat specifické kombinace květin k rychlejší rekonvalescenci pacientů – barva a tvar totiž prokazatelně ovlivňují hladinu stresového hormonu kortizolu.
„Když pochopíme naše vnímání krásy v přírodě, můžeme to využít k vyvolávání pozitivních emocí,“ podotýká vědec.






















Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.