Pracovala v korporátu a plánovala dítě. Místo toho přišel rozchod a výpověď, tak sama s batohem přešla Pyreneje
Působila sebevědomě, uvnitř si ale nevěřila. Cestovatelka a fotografka Martina Merisi strávila roky v korporátu, než ve svých 38 letech udělala rozhodnutí, které jí převrátilo život vzhůru nohama. Po rozchodu s dlouhletým partnerem a výpovědi se sama vydala na 840 kilometrů dlouhou pouť přes Pyreneje. V novém díle Blesk Podcastu promluvila o strachu, nejistotě i o tom, proč nikdy není pozdě začít znovu.
Navenek působila sebevědomě, uvnitř ale bojovala s pochybnostmi o sobě samé. Cestovatelka a fotografka Martina Merisi strávila řadu let v korporátu a vedla na první pohled běžný život. Zlom přišel až na prahu čtyřicítky. „To, jak jsem působila na své okolí, byla spíš maska. Nikdy jsem si moc nevěřila, ať už šlo o vzhled, nebo o to, co dokážu a nedokážu,“ přiznala v podcastu.
Přestože ráda cestovala už dřív, šlo většinou o kratší výpravy. Tentokrát ale plánovala něco mnohem většího, konkrétně několikaměsíční přechod Pyrenejí po slavné trase GR11. Původně si chtěla vzít v práci tříměsíční neplacené volno a měla ho už i domluvené se šéfem. Když si to ale její nadřízený na poslední chvíli rozmyslel, přišlo rozhodnutí, které by od sebe dříve nečekala. „Ten rozhovor skončil mojí výpovědí. Myslím, že jsme byli v šoku oba. Sama bych nevěřila, že se dokážu vzdát svých jistot a zázemí a skočit do neznáma,“ vzpomíná. Místo paniky ale v tu chvíli přišla obrovská úleva. Martina si totiž uvědomila, že už nechce dál žít život podle očekávání ostatních.
Do cesty jí navíc zasáhl i rozchod s dlouholetým partnerem, se kterým plánovala rodinu. Peníze, které měla našetřené jako finanční rezervu na mateřskou, tak získaly úplně jiný účel. „Říkala jsem si, že mám dvě možnosti. Nechat si je na účtu a brečet, že to nevyšlo, nebo si jít pro nějaký zážitek. Vybrala jsem si zážitek. Ale aby bylo jasno, neměla jsem našetřenou žádnou závratnou částku, jako investice třeba do bydlení by mi to rozhodně nestačilo. Ten způsob cestování, který volím já, ale není nákladný, nejsou na něj potřeba miliony. Spím ve stanu, přesunuju se pěšky, na kole nebo stopem. Když už lítám, tak s nízkonákladovkami,“ popisuje.
Přes Pyreneje nakonec sama ušla přibližně 840 kilometrů za 42 dní. Překvapivě ale nebyla nejtěžší fyzická námaha. „Dřív jsem hodně běhala, dělala jsem crossfit, takže fyzičku jsem měla. Ta ale není tak zásadní, pokud by někdo chtěl podobnou cestu vyzkoušet. Vždycky říkám, že pokud nechcete trhat rekordy, není potřeba být ve skvělé fyzické kondici, ta se vám sama přirozeně vytvoří po cestě. Pro mě ale bylo nejtěžší loučení. Potkávala jsem na trailu úžasné lidi, s některými jsem se sblížila, a pak jsem šla dál s vědomím, že je možná už nikdy neuvidím,“ vysvětluje Merisi.
S vysokoškolským diplomem myla záchody
Ještě náročnější než samotná cesta byl ale podle ní návrat domů. Přiznává, že po podobných výpravách přichází něco, čemu cestovatelé říkají post-trail blues. „Člověk truchlí podobně, jako kdyby mu někdo zemřel. Najednou skončí něco, co bylo několik týdnů nebo měsíců celým vaším světem. Co vás nějakým způsobem proměnilo a pak přijde rána v podobě návratu do „normálu“. Bylo to drsný, ale zjistila jsem, že to je běžný stav, cítí to tak spousta cestovatelů,“ říká.
Po návratu proto dlouho nezůstala na jednom místě. Pár měsíců pracovala ve Skotsku, kde má část rodiny, a které považuje za svůj druhý domov, a vydělávala si na další cesty. Nebránila se přitom ani manuální práci. Uklízela například hotelové pokoje. „Táta si klepal na čelo a říkal, že mám dva vysokoškolské diplomy a teď někde myju záchody. Jenže mně to bylo jedno. Mělo to svůj účel,“ směje se. Pak se vypravila na tři měsíce na Nový Zéland, jako první člověk prošla taky spolu s kamarádkou trail přes Tádžikistán.
Dnes Martina působí jako certifikovaná koučka a snaží se motivovat ostatní, aby se nebáli udělat krok, který dlouho odkládají. „Nikdy není pozdě. Spousta lidí má pocit, že jim něco uteklo, že už jsou na něco příliš staří, ale to je jen v hlavě. Člověk může začít znovu kdykoliv,“ myslí si.
To, jak se její život po odchodu z korporátu proměnil, jaké další cesty absolvovala nebo proč se stále vrací do Skotska a jaké další destinace chce procestovat, detailně popsala v novém díle pořadu Blesk Podcast.
Už jste někdy slyšeli rčení o házení perel sviním?...je velice moudré.