„Rozhodnutí uzavírá mimořádný spor o jeden z nejvzácnějších vědeckých materiálů, který se na území ČR nachází. Současně potvrzuje, že vědecké artefakty získané pro výzkumné instituce nelze bez dalšího považovat za soukromý majetek jen proto, že byly svěřeny konkrétnímu výzkumníkovi,“ uvedla mluvčí NS Gabriela Tomíčková.
Dcera vědkyně tvrdila, že její matka vzorky získala přímo od sovětských kolegů a rodina je pak držela jako vlastní majetek, aniž akademie měsíční prach postrádala. Akademie namítala, že vzorky od počátku náležely vědecké instituci, zatímco výzkumnice je měla pouze převzít a odborně se jimi zabývat.
„Na základě archivních dokumentů, svědeckých výpovědí i dalších důkazů soudy dospěly k závěru, že vzorky byly vždy předávány Československé akademii věd, nikoli konkrétním osobám. Za významné považovaly také to, že šlo o mimořádně vzácný materiál, který byl určen k vědeckému výzkumu a jehož darování soukromé osobě by bylo zcela výjimečné,“ řekla Tomíčková.
Ve sporu šlo konkrétně o materiál získaný sovětskými sondami Luna 16, Luna 20 a Luna 24 v letech 1970 až 1976. Drobné úlomky hornin, minerálů a skla jsou v 15 skleněných ampulích a jedné plastové vzorkovnici, dohromady váží zhruba jeden gram.
Historie soudních rozhodnutí
Ve prospěch Akademie věd rozhodl nejprve Obvodní soud pro Prahu 6, poté Městský soud v Praze. Oba dospěly k závěru, že rodina má vzorky vydat akademii. „Soudy provedly všechny důkazy relevantní pro právní posouzení věci a své závěry dostatečně odůvodnily,“ stojí v usnesení NS. Žena by teoreticky mohla ještě podat ústavní stížnost.
