Vývoj robotů na Ukrajině: „Když jde o život, máte nejlepší nápady,“ popsal Blesku kapitán

Napřed jsem byl lékařem, pediatrem, pracoval jsem osm let v nemocnici. Zúčastnil jsem se Majdanu, Revoluce důstojnosti. Poté jsem zůstal v Kyjevě, protože se mi změnil život. Zabýval jsem se reformou zdravotnictví, nejprve v občanské společnosti, poté v kabinetu ministryně zdravotnictví. Následně jsem působil jako mluvčí ministerstva.

Poté jsem učil na Ukrajinské katolické univerzitě ve Lvově. A když přišla válka, plnohodnotná invaze, šel jsem za svými přáteli v občanské společnosti. Válku jsme zahájili jako součást dobrovolnické skupiny Honor. Když Rusové uprchli z Kyjevské oblasti, většina skupiny se nevrátila domů; pochopili jsme, že válka pokračuje, a rozhodli jsme se bojovat dál. Legalizovali jsme náš vztah s vládou, a tak jsme se stali součástí dobrovolnického hnutí, které se nyní jmenuje Da Vinciho vlci.

Olexandr Jabčanka se spolubojovníky po prvním týdnu invaze (březen 2022). | IG/O. Jabčanka

Nejprve jsme byli součástí operací speciálních sil. Poté jsme se stali pěchotou. Samozřejmě jsem začínal jako zdravotník, ale velmi rychle jsem pochopil, že o osudu války rozhodují technologie. Rychle jsem se tedy naučil pilotovat dron Mavic. Vůbec nejsem technický typ, mám lékařské vzdělání, ale moje motivace byla prostě bezmezná.

Od května 2022 jsem začal provádět bojové mise s drony. Vyjížděli jsme do zalesněných pásů poblíž našich pozic na frontě, odkud jsme drony vysílali několik kilometrů dopředu a naváděli dělostřelecké údery. V prvním roce války se vše komunikovalo přes chaty v aplikaci Signal. Stovky lidí, které neznáte, a vy řeknete něco jako: „Hele, našel jsem cíl.“ A dělostřelec vám napíše: „Pojďme do soukromých zpráv.“ Dám mu souřadnice. Pak řekne něco jako: „Pošli mi video.“ „Nech mě přiblížit se, abych pořídil lepší záběry.“ V té době jsme už měli satelitní internet Starlink.

Začátky války: Olexandr Jabčanka se naučil létat s dronem DJI Mavic (2022). | IG/O. Jabčanka

Rusové na nás prostě pálili vším, co měli, od rána do večera: minomety, dělostřelectvo, raketové dělostřelectvo, letectvo. Ale věděli jsme, že nás nevidí. Prostě pálili kamkoli, bez navádění. Používali také kazetovou munici. Jste v lesnatém pásu a slyšíte, jak to letí; slyšíte, jak to exploduje nad vaší hlavou. A ani na to nereagujete, protože víte, že to setrvačností doletí ještě 100 metrů dál. Mám dokonce video, kde si povídám s kamarádem, a kolem mě samé výbuchy. A nikdo nereaguje, protože to víme. „Ty nejsi normální, uvědomuješ si to?“ divil se ten kamarád. To bylo teprve pár měsíců války.

Pak jsme se stali pěchotou, já jsem se stal velitelem pěchotní čety, pak roty – roty Honor. Na všech svých pozicích za války bylo hodně odpovědnosti, ale tady asi nejvíc.

V roce 2023 jsme v této rotě začali vyvíjet robotizované systémy – kulometné věže. Dálkové ovládání pro kulomet. Skutečně používat robotizovaný systém jsme začali od léta 2024. Potom jsem začal rozvíjet robotizované systémy nejprve v praporu, poté v brigádě. Velmi zřídka se moje oficiální pozice shodovala s tím, co jsem ve skutečnosti dělal. Protože když válka začala, neměli jsme žádné piloty. Piloti byli v letadlech, ale žádní piloti dronů. A to vše bylo možné jen proto, že jsme byli dobrovolnický prapor. Ale armáda na Ukrajině je celkově velmi dobrovolnická záležitost. V letech 2022–2023 jsme se skládali pouze z dobrovolníků, nikoli z mobilizovaných.

Takže nyní je mou úlohou zde rozvíjet robotizaci armády, je nás několik, kteří jsme byli inspirací pro tento projekt, a řídíme ho, jak nejlépe umíme. Už nejsem jeho hlavním vedoucím. Ale je to součást armády, takže máme úředníky na odpovídajících pozicích, kteří se tím zabývají. V ukrajinské armádě, pokud jste člověk s aktivním občanským postojem, můžete dělat mnoho, mnoho věcí. I když nejste na oficiální pozici a nemáte hodnost.

Nyní je moje pozice nazývána Velitel čety pro řízení bezpilotních systémů. Píšu projekty, které předkládám velení, a velení to vše zprostředkovává. To je odpověď na to, proč se ukrajinská armáda vyvíjí tak rychle: Protože chceme zůstat naživu.

Ukrajinská armáda sází na roboty a drony všeho druhu. | Defence Robotics Ua

A můj druhý projekt je mezinárodní. Nezastávám žádnou pozici v oblasti mezinárodních vztahů, ale prostě se obracím na své velení. Máme fond, který pomáhá našemu praporu. Jmenuje se defenserobotics.ua a organizuje veškerou naši mezinárodní činnost. V loňském roce jsme procestovali celou Evropu, zejména tu část, která hraničí s Ruskem. Našli jsme prostředky, našli jsme čas, všechno jsme vymysleli. Smyslem je zabránit ruskému útoku na jiné evropské země. Rusko nezaútočí pouze v případě, že pochopí, že bude odraženo. Že dostane ránu do obličeje. A moje bezprostřední velení i vyšší velení to všemi způsoby usnadňuje. Přijdete, ukážete projekt, řeknete: „Chceme tohle.“ A oni řeknou: „Dobře, super, jděte do toho.“

Ale ten, kdo něco iniciuje, to musí dotáhnout do konce. Pokud máte nápad, je vaší starostí ten nápad realizovat.

Nejlepší nápady přicházejí, když je váš život v bezprostředním ohrožení. Klíčová výzkumná a vývojová centra na Ukrajině se nacházejí na kontaktní linii. Ne přímo na předních pozicích, ale 20–40 kilometrů od frontové linie. Většina lidí v těchto výzkumácích zastává, stejně jako já, i jiné oficiální funkce. Tito lidé si však uvědomují, že chtějí pracovat na technických řešeních. A velení jejich nápady podporuje. Je to obrovská infrastruktura. Jen si to představte, náš prapor má pět dílen. A každý prapor má své vlastní dílny. Pak máme samostatné dílny na úrovni brigády. To jsou tisíce vývojářů.

Jestli někde existuje nějaké vojenské Silicon Valley, je to právě v tom pásu poblíž frontové linie. A spolupracují s výrobci, kteří na Ukrajině vzkvétali – i s těmi zahraničními. To se děje doslova v reálném čase. Chytrý výrobce chce být v přímém kontaktu s koncovým uživatelem. S každým výrobcem máme samostatnou skupinu na WhatsAppu nebo Signalu. Sdílí se tam videa, jak tady něco pájíme, něco šroubujeme. A někdy je to video přímo z pozic.

Výzkumná a vývojová centra se ze setrvačnosti nazývají dílny. Čím menší, tím lepší; je to velmi diverzifikovaný systém. Obvykle jsou skryté; snažíme se je schovat pod zemí. Když jsem cestoval do zahraničí a viděl zahraniční výrobu, pochopil jsem, že to není dobrý příklad. V nejlepším případě se to stane terčem šáhedu. Když je munice tak levná jako šáhed za 50 000 dolarů a vaše výroba je na otevřeném prostranství, pak je to velmi nebezpečné. Říkám to všem našim spojencům: Buďte opatrní!

Náš prapor, naše brigáda, to není reprezentativní vzorek. Nemyslete si, že celá armáda je taková. Je pár pokročilých brigád, s nimiž si neustále vyměňujeme informace. A s těmito brigádami provádíme robotizaci. Naše zkušenosti se přenášejí do dalších brigád. Ukrajinská armáda je v této věci velmi heterogenní. Prozatím se teprve učíme byrokracii; potřeby předbíhají byrokracii. Byrokracie se musí přizpůsobit nám. A to je dobrá zpráva, to je naše silná stránka.

Aktuálně máme za úkol řešit logistiku. Jde o projekt zásobování celé fronty. Není to ale pevně daný projekt, kdy dostanete pokyny a co nejvíce oddílů se jimi řídí. Bojiště se totiž neustále mění. A každých pár měsíců se objevují nové faktory a vy se jim musíte přizpůsobit.

Abych to řekl jednoduše, je tam zóna smrti – 20, 30 kilometrů... V bodě nula máte 98% pravděpodobnost, že vaše auto, obrněné vozidlo, bude zničeno. Přežít tam může jen pěchota, pokud je ten pěšák dobře ukrytý. Ale pěšák potřebuje munici, jídlo a vodu – jak jejich, tak náš. Naším úkolem je tedy najít a zničit jejich pěšáky i veškerou jejich logistiku co nejdále v zázemí. A oni mají stejný cíl. A neustále se to mění – počet prostředků, které vás tam mohou vidět a zabít, hloubka, do jaké tyto prostředky mohou zasáhnout. Udělali jsme velký pokrok, pokud jde o hloubku, v jaké je můžeme zasáhnout drony středního doletu. Nyní naše „midstrike“ drony buší do Rusů v Mariupolu. Představte si, že jejich jižní trasa je již pod palbou. Ještě jsme nepřerušili jejich logistiku, ale výrazně ji komplikujeme. To je však pouze dočasná výhoda.

Právě teď se zabývám ochranou nízkého vzdušného prostoru. Doufám, že tam budeme před Rusy, protože i oni hledají způsob, jak chránit svůj nízký vzdušný prostor. Ale řeší to vojenská Evropa? Přitom to není nic tajného, je toho spousta na internetu.

Na pozemních dronech jsou tedy kulometné věže, které útočí na bezpilotní letouny. Totéž na ruské straně, oni se o to také pokoušejí. Viděl jsem u nich pokusy umístit na věže, na pozemní roboty prostředky elektronického boje. Ale oni také pracují tímto směrem. Není to tedy žádné velké tajemství, je to jen otázka toho, kdo má nejvíce prostředků k dosažení cíle. A malá Ukrajina má méně kapacit než obrovské Rusko. Ale obrovská Evropa má mnohem více kapacit než velké Rusko.

Válka na Ukrajině Stáhnout chlapce ze zákopů: Místo pěchoty Ukrajinci vyvíjejí roboty „na špinavou práci“

Musíme vytvořit velkou Evropu vojenských kapacit. A proč existuje pro Evropu obrovské riziko, že by Rusko mohlo napadnout? Představte si vesnici v evropské zemi, na hranicích s Ruskem. Do této vesnice vstoupili „zelení muži“ bez insignií. Obsadili vesnici a uvrhli tři lidi do sklepa: starostu, šerifa a někoho… Pro 20 ozbrojených lidí je opravdu snadné obsadit toto území. Představme si, že jde o zemi NATO. Její vláda adresuje Putinovi protestní nótu a odvolá velvyslance. Putin řekne: „My to nejsme, nevíme, kdo to je.“ Co by měla tato země udělat? Vyhlásit protiteroristickou operaci. Jde o ozbrojené lidi, takže tam mají vyrazit ozbrojenci v obrněných vozidlech nebo vrtulnících a vyčistit tu oblast.

S ohledem na současné technické možnosti Ruska je nesmírně snadné vytvořit v okolí tohoto území 20kilometrovou zónu smrti a zaručuji vám, že do této zóny nikdo nevstoupí. Co v takovém případě země udělá? Vybombarduje tu vesnici? Vybombarduje Kreml? Možná se odvolají na pátý článek Severoatlantické smlouvy? Pátý článek bude říkat: „No, Rusko na vás nezaútočilo. Jedná se o teroristickou operaci; musíte bojovat proti teroristům.“

Neříkám, že to tak bude. V mezinárodní politice se vůbec nevyznám. Ale z technického hlediska to Rusové zvládnou hravě. Proto o tom všude mluvím. Aby se snížila pravděpodobnost, že se to skutečně stane.

Článek vznikl ve spolupráci s portálem Euromaidan Press, kde můžete vidět jeho anglickou verzi.