„Obezita je nemoc, ne lenost. Sám beru léky na hubnutí a cítím se skvěle,“ říká obezitolog z Extrémních proměn
Obezita není lenost ani selhání vůle. Alespoň to tvrdí gastroenterolog a obezitolog Evžen Machytka, kterého diváci znají i jako jednu z tváří pořadu Extrémní proměny. V novém díle Blesk Podcastu otevřeně promluvil o stigmatizaci obézních lidí, kontroverzních lécích na hubnutí i vlastní zkušenosti s jejich užíváním. Přiznal, že ještě před dvaceti lety měl na obezitu stejný pohled jako velká část společnosti. Dnes ale tvrdí, že jde jednoznačně o nemoc, kterou je potřeba léčit všemi dostupnými prostředky.
„Ještě před relativně nedávnou dobou by většina lidí, včetně části odborné veřejnosti, spojovala obezitu hlavně s leností nebo nedostatkem pevné vůle. A u mnoha laiků, a bohužel i lékařů, tento pohled přetrvává stále,“ říká zkušený lékař, který se obezitologii věnuje přes dvacet let. Podle něj je ale dnes už jasně prokázáno, že obezita je jednoznačně nemoc. „Dochází při ní k celé řadě změn v organismu, mění se regulace pocitů hladu a sytosti na základě deregulace hormonů a obrovský vliv má také genetika,“ vysvětluje. Právě genetická predispozice má v případě obezity podle Machytky mnohem větší vliv, než si většina společnosti připouští.
V rozhovoru přirovnává obezitu i k jiným onemocněním či zraněním, aby absurditu jejího vnímání lépe ilustroval. „Například kuřák si za rakovinu plic může mnohem víc než obézní člověk za obezitu. Nezodpovědný řidič si za svá zranění při autonehodě také může sám. A přesto by nikoho nenapadlo říct, že si léčbu musí hradit ze svého, protože je to jeho vina. U obezity ale přesně tohle očekáváme,“ říká. Problém vidí i v tom, že jídlo na rozdíl od cigaret člověk ze života úplně vyřadit nemůže. „Přestat kouřit je extrémně těžké, ale shodneme se, že cigarety člověk k životu nepotřebuje. Jídlo ano, nemůžete prostě přestat jíst. O to je to s obezitou těžší,“ dodává.
Machytka ale přiznává, že i jeho náhled na obezitu se vyvíjel. Ještě před dvaceti lety měl podobný názor jako velká část veřejnosti. „Když jsem začínal s léčbou obezity, také jsem si myslel, že si za to pacienti mohou sami. Ten pohled se ale postupně měnil. Definitivně se mi fakt, že jde o nemoc, potvrdil před dvěma a půl lety,“ vypráví. Tehdy se totiž sám projedl až na 111 kilogramů, jeho BMI bylo přes 31 a měl hraniční hodnoty krevního tlaku, cukru i jaterních testů. A tak se rozhodl začít užívat v poslední době často skloňované léky na hubnutí. „Ze dne na den se můj vztah k jídlu otočil o 180 stupňů. Předtím jsem měl pořád hlad, ale najednou mi stačily třetinové porce a cítil jsem se naprosto sytý,“ popisuje svou zkušenost.
Ačkoliv jsou léky typy Ozempic, které byly původně vyvinuty k léčbě cukrovky, stále poměrně kontroverzním tématem, Machytka patří mezi jejich hlasité zastánce. „Že by je neměli brát pacienti, kteří netrpí cukrovkou? To, že to stále tvrdí i někteří lékaři, radši komentovat nebudu. Ale můžu k tomu říct, že Viagra byla původně vyvinuta k léčbě onemocnění srdce. Kdybych dnes do světa hlásil, že by se neměla používat při poruchách erekce, co by si o mně asi lidi mysleli? Nejspíš, že používám hloupé argumenty a nejsem moc dobrý lékař,“ říká v podcastu.
Léčba stojí tisíce měsíčně
Obezitolog nepopírá, že i tato léčba má svá rizika. Mezi nejčastější vedlejší účinky podle něj patří nevolnost, nadýmání nebo pálení žáhy, tím vším si prošel i on sám. V souvislosti s léky na hubnutí se ale mluví i o vážnějších komplikacích, například o oslepnutí. „Ano, patří to mezi komplikace, ale dochází k tomu u jednotek pacientů na desítky tisíc uživatelů a téměř vždy jde o diabetiky. Pokud ovšem diabetik své onemocnění neléčí, hrozí mu ztráta zraku podstatně významněji. Nechci to bagatelizovat, nikdy bych své pacienty nevystavil vědomě takovému riziku. Ale oslepnutí je při užívání těchto léku extrémně vzácné, a pokud nejste diabetik, nemusíte se ho obávat už vůbec,“ popisuje a dodává, že rizika existují u všech léků. „Když bude někdo několik dní třikrát denně brát Brufen, může dostat žaludeční vředy a vykrvácet. A dvacet tablet Paralenu může člověka zabít. Všechny léky mají svá rizika, ale jen v případě těch na obezitu se takto hlasitě vypichují,“ tvrdí.
Jestli si ale někdo myslí, že léky bude brát rok, zhubne a vysadí je, je na omylu. Podle Machytky nejde o krátkodobé řešení. „Pacient by měl léky užívat tak dlouho, dokud chce mít svou obezitu pod kontrolou a být zdravý,“ vysvětluje lékař. On sám prý počítá s tím, že je bude brát celoživotně. „Cítím se díky nim velmi dobře a neumím si představit, co by mě přimělo je vysadit,“ přiznává.
Léčba to přitom není levná. Cena se podle množství a typu preparátu pohybuje od dvou do dvanácti tisíc korun měsíčně, většina pacientů se dostane mezi tři až osm tisíc. To si ne každý obézní pacient může dovolit. Měly by ji tedy hradit zdravotní pojišťovny? Machytka má jasno. „Proč by pojišťovny léčbu obezity hradit neměly? V čem je toto onemocnění jiné než ostatní,“ ptá se.
Čelíme pandemii obezity? Jak si v tomto ohledu stojí Česká republika? Jaké jsou další možnosti léčby? Měli by léky na hubnutí brát i lidé, kteří obezitou netrpí a jen chtějí zhubnout pár kilo? A jak to s léky na hubnutí funguje v pořadu Extrémní proměny? To vše se dozvíte, když si pustíte celý Blesk Podcast.
Za to, když chodím po Mostě, tak nejvíc nemocných patří mezi opálené, kteří "živoří" z dávek.