Čtyři muži a dvě ženy v rámci projektu Típněte to s Bleskem bojují s cigaretami každý po svém – od odborné pomoci v centru přes pevnou vůli až po méně škodlivé alternativy. Zatímco někteří už mají vyhráno a chuť na cigaretu ztratili, jiní stále svádějí každodenní vnitřní souboj.
Kouření klasických cigaret už dávno není v módě a čím dál více lidí si uvědomuje, že zdravý životní styl začíná právě „típnutím“ poslední cigarety. Projekt Blesku sleduje osudy šesti účastníků, kteří se rozhodli pro radikální změnu.
Jejich cesty jsou různé: Naďa úspěšně abstinuje díky lékům a odborníkům z Centra pro závislé na tabáku, Arnošt se spoléhá na vlastní pevnou vůli a jiní, jako Radek, volí pro začátek méně škodlivé varianty v podobě nahřívaného tabáku či e-cigaret. Tento projekt není jen o odvykání, ale především o inspiraci pro každého, kdo teprve uvažuje, že s cigaretami sekne.
Radek (47): Nevešel a nekoupil
Mám za sebou první týden bez klasických cigaret. Nekoupit si krabičku poprvé po více než třiceti letech bylo spontánní rozhodnutí, když jsem cestou do práce vystupoval z metra. Ještě jsem si na nástupišti říkal, že mi došly a musím si je koupit. Pak jsem došel před trafiku a… neotevřel dveře, otočil se a pokračoval v cestě. Teď čekám, jestli to byl zlomový moment, nebo ne. A jak to bude pokračovat? Používám a stále zkouším různé náhražky – nikotinové pytlíky, nahřívaný tabák i vaporizéry. Ty zatím nejvíc, protože voní.
Leoš (53): Auto bez dýmu
U mne se změnilo to, že jsem přestal kouřit v autě. Za pár dnů jdu na první sezení do Centra pro závislé na tabáku v pardubické nemocnici a tam se rozhodne o dalším postupu.
Jinak víkendy trávím s vysílačkou na kopcích. O víkendu jsem si udělal výlet na kótu Sobina 657 m. n. m. (jde o oblíbené místo mezi radioamatéry – pozn. red.), která se nachází mezi Rychnovem nad Kněžnou a Solnicí v podhůří Orlických hor, kde jsem strávil asi šest hodin vysíláním.
Naďa (52): Vyhovující způsob odvykání
MUDr. Lenka Štěpánková z Centra pro závislé na tabáku o Nadě:
Jsem moc ráda, že se paní Nadě daří nekouřit už přes měsíc, a hlavně, že se cítí výborně. S průběhem odvykání je spokojená a má minimum abstinenčních příznaků. Tím je samozřejmě vyšší pravděpodobnost, že vydrží nekouřit dlouhodobě.
Psychicky jí pomáhá, že při nekouření nepřibírá na váze – toho se velmi obávala. Naopak, zatím zhubla půl kila, k tomu jí určitě pomohla i změna stravování, která ji navíc baví, a užívání léků na podporu odvykání. Ty současně snižují chuť na cigaretu, abstinenční nervozitu i chuť k jídlu.
Milan (56): Zváží „šidítka“
Klesla mi spotřeba cigaret, jsem zhruba na půlce, ale obávám se, že to bez nikotinu nedám. Čili smysl akce by tu byl, ale pár cigaret denně prostě potřebuju. Řešením by možná byly elektronické cigarety a další „šidítka“. Často se navíc pohybuju v prostředí kuřáků. Nemám zatím žádné náplasti ani medikaci, zřejmě tyhle možnosti ještě zvážím.
Arnošt (53): Nekouří, ale tloustne
Stále nekouřím. O to víc ale jím, doslova žeru. A když si dám pivo nebo jiný alkohol, chuť na cigaretu je tak silná, že ji musím něčím zakousnout. Právě si teď udím studeným kouřem bůčky. Ty pak chutnají podobně lahodně jako pršut. Proces tohoto způsobu uzení ale trvá dva měsíce, tak si připravuju i klasické uzené. Aspoň budu mít čím zahánět chuť na tabák.
Zuzana (51): Chuť zahání muzikou
Snažím se cigarety omezovat, jak mi vůle a hlava dovolí. Momentálně jsem na krabičce denně. Což je polovina. Těším se na příští týden, kdy jdu do Centra na konzultaci, potřebuju poradit, jak postupovat. Zkouším zahánět chuť na cigaretu prací a skládáním nových písniček pro mou kapelu Faux pase FONET, chceme vyrazit s novým repertoárem. Jenže ke skládání mám své rituály. To je sklenka červeného, inkoustové pero a ta zapeklitá cigareta.
