Jedna z nejznámějších budov v Praze letos slaví kulaté výročí. Tančící dům si za 30 let prošel nejen proměnou v očích veřejnosti, ale i zásadní změnou uvnitř. Od roku 2017 se původní kancelářské prostory postupně přestavěly na hotel a dnes je v domě více než 40 pokojů i prezidentské apartmá.
Nejde už ale jen o administrativní budovu. Součástí domu je i restaurace, bar a kavárna, některé kanceláře zůstaly a prostor je dnes mnohem víc otevřený veřejnosti. Lidé sem míří nejen do galerie, ale i na vyhlídku nebo do hotelu. Podle ředitele galerie Roberta Vojtka se tím naplňuje původní myšlenka, že dům nemá být uzavřený, ale živý a přístupný.
Proměnil se ale i pohled lidí. Zatímco při svém vzniku Tančící dům Pražany rozděloval, dnes patří k nejfotografovanějším místům ve městě. Dcera architekta Vlada Miluniče Rita Miluničová vzpomínala, že ještě jako studentka slýchala v tramvaji od lidí spíš kritiku. „Pamatuju si, jak spolucestující říkali: co jim to tady zase roste nad hlavami,“ popsala. Dnes je podle ní situace úplně jiná a z domu se stala jedna z ikon Prahy.
Symbol města
Na výjimečnost budovy upozornil i architekt Josef Pleskot. Podle něj si Tančící dům i po třiceti letech drží něco, co z něj dělá nepřehlédnutelnou stavbu. „On je vlastně tak trochu sexy. Přitahuje, ale zároveň si drží odstup,“ popsal s nadsázkou. Právě tahle kombinace podle něj stojí za tím, proč dům dodnes funguje jako výrazný symbol města.
Do příběhu stavby se výrazně otiskla i doba, ve které vznikala. Devadesátá léta podle architektů přála odvážným nápadům a experimentům, které by dnes prosazovaly jen těžko. Společnost byla tehdy otevřenější změnám a měla chuť zkoušet nové věci, což se promítlo i do podoby samotného domu. Podle Josefa Pleskota byl tehdejší přístup k architektuře mnohem svobodnější, zatímco dnes by podobně výrazná stavba v historickém centru Prahy narážela na mnohem větší odpor i složitější schvalování.
K výročí tak Tančící dům připravil novou výstavu, která se veřejnosti otevře 22. dubna. Nabídne nejen archivní materiály a původní vybavení interiérů, ale i pohled do technického zázemí budovy, kam se běžně lidé nedostanou.
Velký model Tančícího domu je jedním z hlavních lákadel výstavy. Návštěvníkům ukazuje ikonickou stavbu z jiného úhlu a v detailu, který běžně neuvidí. Frederikke Anna Toman - Blesk.cz
