Osudným mu byl 8. prosinec 1989, kdy se v Československu lámaly dějiny. Potměšil se vydal s hercem Janem Kačerem (†87) do Ostravy přesvědčovat horníky k podpoře nastartované sametové revoluce. Při cestě nazpátek však auto havarovalo. Honza utrpěl velmi těžké zranění páteře, kvůli němuž ochrnul. „Je lepší být na vozíku než s komunisty! O tom vůbec není pochyb,“ prohlásil památně.
Na dohled cíli
Do Fiatu Tipo se nasoukali čtyři, přičemž Václav Křístek (71), dokumentarista mapující revoluční dění a Potměšil vzadu při cestě z Ostravy na zadních sedadlech spali. Jméno řidiče, jenž u Říčan, už na dohled Prahy, si v nevlídném zimním počasí také »klimbl«, prorazil svodidla a s celou osádkou se skutálel ze srázu, je uvedeno pouze ve vyšetřovacích spisech.
Žádný lynč!
Sami aktéři nehody jej však za víc než 36 let nikdy nepropíchli! „Auto řídil jeden výtvarný umělec... Jméno nikdy neprozradím,“ opakoval Potměšil i další. Nebyl to řidič-profík, ale dobrovolník, jenž nabídl Občanskému fóru pomoc s přepravou jeho představitelů. Odmítli ho vystavit společenskému lynči, odpovědnost přijali jako celá skupina. Sám Potměšil mu nikdy nic nevyčítal, nepodnikl proti němu ani žádné právní kroky. A nyní si své životní tajemství odnesl na věčnost, za Janem Kačerem, jenž odešel už v květnu 2024.
Zemřel Jan Potměšil (†60)
7 % naděje na přežití...
Potměšil nebyl připoutaný, což v té době bylo běžné a mnoho vozů ještě pásy ani nemělo. Za kotrmelců proto z vozu vypadl a ten jej přimáčkl k zemi! „Nic si z toho nepamatuju. Jen sestřičku, která mě v Říčanech držela za ruku a já jí říkal, jak jí to sluší, že vypadá jako anděl. A pak šmik – tři měsíce nic! Probudil jsem se až v únoru v nemocnici na Karláku a zjistil, že se nemohu hýbat, jen koulet očima,“ popisoval Potměšil Blesku.
„Měl jsem prasklou spodinu lebeční, úrazy po celém těle, krvácení do mozku, otok utiskující míchu, prostě celý fascikl diagnóz. A od lékařů sedm procent, že přežiju,“ šokoval výčtem následků.
Když pak v únoru 1990 z kómatu procitl a na ARO za ním přiběhli rodiče, od otce slyšel: Václav Havel je už prezident! „To stačilo. V tu chvíli to bylo, jako by mi někdo vložil do hlavy šém! Vzpomněl jsem si na všechno. To byla síla…“ popsal.
Kačerovy výčitky
Úkol hlídat a bavit řidiče, aby v noci bezpečně doklouzal z Ostravy do Prahy, měl tenkrát herec a režisér Jan Kačer. Později vzpomínal, že když uviděli záři pražských světel, na okamžik se odmlčel v domnění, že nejkritičtější část cesty už mají za sebou. A právě v ten moment pravděpodobně i řidiče postihl mikrospánek! Kačer sám se pak dlouho trápil pocitem, že jako spolujezdec selhal v úkolu udržet řidiče bdělého.
Měli koupené letenky, ale...
Smutným paradoxem je, že k nehodě nemuselo vůbec dojít. Podle svědectví Jany Návratové z Divadelního ústavu nemuseli z Ostravy od horníků jezdit štreku autem, ale měli letět letadlem! Měli dokonce letenky, které ale nevyužili! Proč, to rovněž nikdo neví...
„Myslím, že jsem to byla já, kdo vymyslel letadlo do Ostravy. A všichni shledali, že je to dobrý nápad. Že jsou všichni unavený a že tu cestu nedají,“ říká Jana Návratová z Divadelního ústavu.
Za své peníze tedy běžela koupit letenky. Dala za ně celý svůj tehdejší plat! Už si ale nevzpomíná, jak je předávala hercům. „Mailem těžko...“ Když potom přišla ráno do práce a dozvěděla se, že Potměšil je po nehodě v kómatu, nemohla to pochopit a říkala si: Spadlo letadlo?!
„Hrozná byla pak chvíle, kdy za mnou po několika týdnech přišla do ústavu Eliška Balzerová a do dlaní mi nasypala bankovky a drobné mince. To bylo za ty neprolítnutý letenky. Složili se na mě v divadle...“ vzpomíná trpce Návratová.
