Zemřel kapelník Václav Hybš (†90): Pláče Zelenková, Trávníček i Kerndl

Jitka Zelenková považovala Václava Hybše za svého prvního kapelníka, letitého přítele i Mistra. „Budeš mi nesmírně chybět Ty i Tvoje lidskost, svéráznost, laskavost, jízlivost, tvrdohlavost, smysl pro humor i naprostý cit pro hudbu, kterou oba tolik milujeme. Zůstávají mi krásné vzpomínky a obrovská radost z toho, že jsem mohla tolikrát stát na jevišti s orchestrem, který nesl Tvé jméno a patřil k pokladům této země,“ vzkázala mu do hudebního nebe.

„Upřímnou soustrast všem blízkým a především Tvé milované ženě Jarmile, které patří hluboký obdiv a poděkování za její lásku, péči a oddanost. Právě díky ní jsi zůstával do posledních chvil v obdivuhodné kondici navzdory všem zdravotním překážkám,“ dodala smutně.

Nikdy nezapomenu na jednu věc, která mě tehdy štvala a dnes už je vlastně úsměvná. Vašek mi často říkal, že se jménem Smigmator to nikam nedotáhnu, že si ho nikdo nebude pamatovat a že s ním budu mít celý život problémy. A tak přicházel s nejrůznějšími návrhy. Jeden z nich byl třeba ‚Honza Eš‘. V lecčem měl pravdu – moje příjmení není jednoduché. Ale já jsem si za ním vždycky stál. Po šesti letech krásné spolupráce jsem byl jedním z mála, kdo od něj odešel. Byl to totiž vždycky on, kdo rozdával výpovědi. Můj odchod mi dlouho nedokázal odpustit. Já ale cítil, že musím jít dál. A dnes vím, že z toho, co mi dal, těžím dodnes.

Když jsem ještě chodil na konzervatoř, jezdil jsem za ním tramvají číslo 17 do jeho ‚kutlochu‘ na nábřeží za Národní divadlo. Dali jsme si kafe, sedli ke stolu a on mi u elektrického piana přehrával melodie, o kterých jsme se bavili. Odcházel jsem vždycky s pocitem, že jsem součástí velkého muzikantského světa. A nikdy nezapomenu ani na chvíli, kdy jsme mu společně se saxofonistkou Markétou Smejkalovou zachránili život. Bylo to v Hořicích pod Krkonoši těsně před koncertem. I přes jeho odpor jsme přivolali pomoc a Vašek se po pár dnech zase vrátil na scénu. Přesně takový byl. Tvrdohlavý, silný a oddaný muzice až do morku kostí.

Vašku, děkuju Ti za všechno. Za šanci, důvěru, tvrdost, humor i muziku. Až budu na konci dubna stát na scéně v O2 universu, bude Tvoje milovaná Měsíční řeka patřit právě Tobě. A velké díky patří i Tvojí ženě Jarmile, která při Tobě tolik let stála.“