Předtím, než zákeřná nemoc zaútočila, žila Monika naplno. Věnovala se modelingu a focení, pracovala jako lakýrnice autobusů, ale její srdce patřilo i seniorům s Alzheimerovou chorobou, o které pečovala. Pak ale přišel zlom. Moniku začal trápit dráždivý kašel, dušnost a úporné noční pocení. Tehdy si myslela, že jde o virózu, ale léky nezabíraly.
Verdikt, který změnil vše
Pravda vyšla najevo o něco později. Rentgen plic odhalil podezřelý útvar. Doma měla Monika dvě malé děti a musela v sobě najít nelidskou sílu. „Nechtěla jsem na sobě dát znát, že se něco děje, už kvůli dětem,“ vzpomíná Monika na chvíle drtivé nejistoty. Verdikt lékařů byl neúprosný: pokročilé stádium rakoviny a okamžitý start drsné chemoterapie.
Peklo na JIP
Léčba byla extrémně vyčerpávající. Hned po první dávce přišel totální kolaps. Monika zvracela osm hodin v kuse, tělo vypovědělo službu. „V nemocnici se zjistilo, že jsem utrpěla akutní sepsi. Zcela mi klesly krevní hodnoty a skončila jsem na jednotce intenzivní péče, kde mi museli podávat krevní transfuze,“ popisuje hororové stavy.
Druhé kolo bylo ještě horší. K vypadávání vlasů se přidalo dvanáctihodinové zvracení, tentokrát i s krví! Zničenou Moniku vezla maminka do nemocnice se kbelíkem na klíně. Ukázalo se, že smrtelnou sepsi vyvolává zavedený port, který musel okamžitě ven.
Psychický kolaps
Traumata z léčby si vybrala daň na Moničině psychice. Nastoupil panický strach z každé další chemoterapie, bezmoc a noční pláč. Nejvíc ji ale sžíral pocit, že selhává jako matka starší dcerky Marušky a novorozeného syna. „Měla jsem v sobě takový pocit, že jsem neschopná, že to nezvládám a že bych to jako máma zvládnout měla,“ přiznává otevřeně. Musela vyhledat pomoc psycholožky.
V nejtěžších chvílích ji podržela rodina, která fungovala zázračně. Partner, ač vstával ve čtyři ráno do práce, zvládal péči o děti i domácnost a držel Moniku za ruku, když zvracela. Obětavá byla i její maminka (60) a zbytek rodiny.
Obrovskou oporou jí byli i „andělé“ v podobě sestřiček z hradecké nemocnice. „Pokaždé, když jsem tam brečela s tím, že na další chemoterapii jít nechci, sestřička Jaruška mě pohladila a řekla, že spolu všechno zvládneme. Že dojdeme do toho konce,“ vypráví s dojetím Monika.
Maruška pomohla ostatním
Nemoc mámy těžce zasáhla i tehdy osmiletou dceru Marušku. Spolužáci se jí posmívali, že její maminka nemá vlasy! Maruška své trápení tajila, aby mámě nepřitěžovala, a plakala jen v noci. Navzdory vlastní bolesti se v holčičce zrodilo něco úžasného.
Celý rok poctivě dělala domácí práce, za které dostávala dvacetikoruny. Ty si ale nenechala. Rozhodla se je darovat pacientské organizaci LYMFOM HELP na pomoc ostatním nemocným. „To, že se takhle osmiletá holka dokáže starat o ostatní, mě úplně dostalo. Jsem strašně ráda, že jsem dokázala vychovat takhle laskavého člověka,“ neskrývá hrdost Monika, která si nakonec vyslechla šťastný verdikt.
Zhoubné onemocnění bylo zažehnáno! Monika má to nejtěžší za sebou. Nemoc jí změnila priority, naučila ji neřešit malichernosti a vážit si skutečných hodnot. Nyní se s optimismem vrací k životu a především – po dlouhém roce strachu a bolesti si konečně může naplno a bez omezení užívat své mateřství.
Co je Hodgkinův lymfom
Hodgkinův lymfom je zhoubné onemocnění mízních uzlin Je jedním z nejlépe léčitelných nádorů s úspěšností přes 80–90 %. Typicky postihuje mladé dospělé (20–40 let) a osoby nad 55 let.
Lymfomy se mohou projevovat příznaky, jako je silné noční pocení, úbytek hmotnosti, horečky, dlouhotrvající dráždivý kašel a ztížené dýchání. Pokud potíže připomínají chřipku, ale běžné léky nezabírají, neváhejte požádat lékaře o podrobnější vyšetření.
Pomáhá LYMFOM HELP
Pacientská organizace LYMFOM HELP od roku 2005 pomáhá, sdružuje a poskytuje rady pacientům s maligním lymfomem, jejich blízkým a přátelům. Další informace a možnosti kontaktu najdete na www.lymfomhelp.cz
