Když byla Mína ještě dítě, bojovala s vážnou nemocí. Kvůli leukemii trávila dlouhé měsíce v nemocnici. A právě tam se její matka poprvé setkala s utrpením, které dnes sama naplno prožívá. „Když jsi byla v Motole a 2 roky chema, pořád tam někdo umíral. Věděla jsem, že je to těžké pro rodiny. S jednou maminkou jsem vybírala, co dá svojí holčičce na kremaci. Teď já s Adou vybíráme rakev…“ svěřila se zdrceně Mínina matka na sociální síti. „Teď vím, jaký měla ona tenkrát pocity.“
Její slova působí o to silněji, že spojují dvě životní etapy – tehdejší strach o nemocnou dceru a dnešní realitu, kdy už není ani sebemenší naděje. Mína totiž minulý týden tragicky zemřela na thajském ostrově Koh Samui, kde ji srazil kamion. To, co paní Soukupová Elischerová kdysi sledovala u jiných rodičů, se stalo její vlastní zkušeností… Proto dnes otevřeně přiznává, že každý další den je těžší než ten předchozí. Smutek, bezmoc a prázdnota se prolínají s bolestí, která se nedá utišit.
„Je to, Míno, strašný, opravdu strašný. Jsou chvilky, kdy mám pocit, že mi tělo exploduje a rozlítne se po celém bytě!!! Píšu ti na WhatsApp jako každý den a ty pak voláš. Teď už nevoláš…“ stýská si. Tato slova jsou syrovým svědectvím o mateřské lásce, která nezmizí ani po smrti dítěte. Naopak – zůstává, jen se promění v tiché volání do prázdna. Bolestně pak připomíná, jak křehký může být lidský život… a jak hluboké stopy zanechává v srdcích ztráta těch nejbližších.
