Fakulta na webu uvedla, že historiky dobře zmapovaný proces z jara 1951 se silným negativním mezinárodním ohlasem studenti nastudovali v semináři pod vedením Jana Kuklíka a Terezy Blažkové. „Případ připomíná dramatické osudy novinářů v době komunistického režimu a zároveň nabízí prostor k diskusi o svobodě, spravedlnosti a ochraně lidské důstojnosti v době nesvobody,“ uvedla fakulta.
Rekonstrukce procesů z 50. let v podání studentů jsou součástí festivalu Mene Tekel delší dobu díky jeho zesnulému zakladateli, režisérovi Janu Řeřichovi. Odehrávají se zpravidla v autentických prostorách Vrchního soudu na pražské Pankráci. Letošní inscenace na půdě fakulty je výjimečná. Režie procesu s Oatisem a jeho spolupracovníky se ujal Vít Mazánek.
Oatis při Urválkem teatrálně vedeném soudním jednání doznal podle ve vězení naučeného schématu všechna obvinění, ač je původně popíral. Dostal deset let odnětí svobody, po protestech z celého světa a po uvalení obchodního embarga na Československo ho režim v roce 1953 z vězení propustil.
Po návratu do USA Oatis popsal, jak ho věznitelé k falešnému doznání přinutili. Před soudním líčením například strávil 69 dní na samotce. Vyšetřovatelům Oatis nejprve přiznal zveřejnění neoficiálních informací. „Během dalších sedmi dnů jsem se přiznal ke špionáži ve prospěch vlády USA, což byla lež,“ napsal v jednom z článků Oatis. Vylíčil také nátlak, podvody a ponižování ze strany vyšetřovatelů, kteří podle historiků postupovali podle pokynů a pod tlakem sovětských poradců.
Svou další profesní kariéru Oatis strávil jako zpravodaj AP při OSN. Zemřel v USA v roce 1997 ve věku 83 let.
