Kopečný pro Blesk: Rusko se chystá na velký ozbrojený střet s Evropou! Co bude spouštěčem?
Už čtyři roky se Ukrajina brání ruské agresi. Mírová dohoda je přitom i přes zdánlivé pokroky v jednání zatím v nedohlednu. Podle bývalého vládního zmocněnce pro rekonstrukci Ukrajiny a bezpečnostního experta Tomáše Kopečného počítají Ukrajinci s tím, že konflikt může trvat klidně až patnáct let. A vědí, že Západ je nezachrání. Rusko podle Kopečného ústupků schopné není, naopak se připravuje na ozbrojený střet s Evropou. Právě proto zdůrazňuje, že by se Česko na možnou krizi mělo připravovat. Bitvy sice vyhrávají armády, ale války vyhrávají společnosti a ekonomiky, zdůrazňuje v rozhovoru pro Blesk Zprávy.
Na konci února uběhly čtyři roky od začátku invaze na Ukrajině. Když k tomu započítáme anexi Krymu, tak je to 12 let. Čekal jste, že konflikt bude trvat tak dlouho?
Bezprostředně po tom, co to vypuklo, jsem vůbec nepřemýšlel, jak dlouho bude konflikt trvat. První týdny jsem opravdu žil v takové mlze, protože jsem měl na starosti i zbraně pro Ukrajinu, a teprve po šesti týdnech jsem začal uvažovat v dlouhodobějších horizontech než o tom, co jim dokážeme poslat ten další den a ten další.
Myslím, že to bylo i kvůli tomu, že to takhle začalo fungovat na Ukrajině. Cca po měsíci a půl, dvěma, začali i oni přemýšlet nejenom, co koupí zítra a pozítří, ale co bude třeba na obranu Ukrajiny další týden. Ale když se tamta mlha rozplynula, tak tehdy jsem si říkal, že minimálně nejoptimističtější scénář kvůli tomu, jak to Rusko postupuje, jak jsou jednotky pozicovány, tak to budou takové dva tři roky.
A po roce, a hlavně po té neúspěšné protiofenzivě v létě 2023, jsem si říkal, že to můžou být klidně další čtyři roky. A myslím, že to je i tím, že trošku reflektuji to ukrajinské prostředí, jak o tom smýšlí. Že od loňského roku a částečně už od půlky roku 2024 prostě ukrajinská společnost definitivně žije s tím, že to klidně může trvat mnoho, mnoho dlouhých let. Že to může být klidně na deset, na patnáct let.
Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov se v úterý nechal slyšet, že ruská operace na Ukrajině zatím nedosáhla cílů a bude pokračovat. To zní, skoro jako kdyby žádnou možnost mírové dohody nepřipouštěl.
Já vnímám takto explicitní vyjádření ze strany Ruska jako přiznání toho, co stejně bylo ruskou politikou i ty další měsíce předtím, kdy dělali nějaké náznaky kvůli Donaldu Trumpovi, že jsou ochotni se o míru nebo příměří bavit. Rusko nemá žádnou motivaci k tomu, aby jakkoliv přestalo se svojí agresí, protože prostě její ekonomice se sice daří hůř, kdyby sankce nebyly, ale rozhodně to není paralyzující, protože stále nabírá dost nových vojáků, plní ty ztráty. Ruský vojensko-průmyslový komplex najel relativně úspěšně na ohromná čísla, která dokážou udržet ten boj v takové podobě, jako je teď.
Ale chci říct, Ukrajinci počítají s tím, že je Západ nezachrání, že se musí zachránit sami. A ať už je to oblast dělostřeleckých granátů nebo dronů, nebo raket dlouhého doletu, tak obě dvě ty země vyrábějí čím dál tím víc. A jsou to samozřejmě čísla, která mnohonásobně převyšují celkové počty těch zbraní v celém NATO.
Je podle Vás mírová dohoda, ze které by Ukrajina nevyšla jako zcela poražený stát vůbec možná?
Myslím, že taková dohoda možná je, ale nejsem si schopen představit, že by mohla proběhnout v tomto roce.
Respektive že by Rusko bylo schopné nějakých ústupků?
Vůbec. Já to řeknu takhle, v první polovině roku 2025 a řekněme ještě během léta 2025, kdy americký prezident nastoupil s tou razantní rétorikou tlaku na Ukrajinu (Donald Trump dával Rusku ultimáta, pozn. red.), ale i tlaku na Rusko, tak tomu leckdo na Ukrajině věřil. Dokonce se připravovala investiční portfolia v různých finančních fondech v Londýně, v New Yorku, okolo čeho jsem nějak byl. Bylo to úžasné.
Dneska taková nálada prostě není. Nikdo nepočítá s tím, že v roce 2026 by konflikt byl vyřešen, že by Rusko přistoupilo na nějakou mírovou dohodu. A zároveň po každém tom mírovém jednání slyšíme, a jsem přesvědčen, že i v budoucnu budeme slyšet, že nastal zásadní posun, protože to je to, co oni chtějí komunikovat jako doklad toho, že americká diplomacie lomeno Donald Trump jsou úspěšní. A jakkoliv ten konflikt nevyřeší, tak budou neustále deklarovat, že se někam posouvají. A zároveň řeknou: „95 % už je hotovo, zbývá poslední jedna otázka.“ Ale je to právě ta otázka, ze které prostě Ukrajina, jsem naprosto přesvědčen, nikdy neustoupí. To je odevzdání nedobytých území.
Peskov také uvedl, že ruská vojenská operace postupně přerostla z akce proti režimu v Kyjevě ve střet s celým Západem. Připravuje se podle Vás Rusko na ozbrojený střet s Evropou?
Především každý náčelník generálního štábu aliančních zemí NATO je přesvědčen, že Rusko se připravuje na ozbrojený střet s Evropou. Takže já zkrátka vycházím z toho, co zpracovávají za analýzy ti, kteří se ruskými vojenskými plány zabývají každý den, a tam je to naprosto jednoznačné.
Rusko se připravuje na velký konvenční ozbrojený střet s Evropou s cílem nejenom politicky destabilizovat NATO, nějaký rozkol, ale skutečně vojensky napadnout členské státy NATO. A zkrátka udělat takové kroky, jaké bude považovat za potenciálně úspěšné a realizovatelné k tomu, aby se vrátilo do svých velmocenských hranic, které opustilo v roce 1991, což prostě nejenom Vladimir Putin od své disertace, ale celá ruská elita vnímá jako největší geopolitickou katastrofu, která se Rusku vysnila.
Vy jste se dříve nechal slyšet, že v obranné komunitě NATO se očekává, že ruský vojenský útok na Evropu bude podpořen ekonomickým a technologickým nátlakem Číny. Co si pod tím máme představit?
Pod tím si máme představit jenom to, že stejně jako Rusko je podporováno Čínou nyní, jako bylo podporováno po celou dobu invaze, tak ta podpora bude kontinuální. To znamená, ruská ekonomika by během několika málo měsíců nebyla schopná pokračovat v tempu náboru a placení těch vojáků, v tempu vojenské výroby, kdyby s ní Čína přestala ekonomicky spolupracovat a ekonomicky ji podporovat. Ta závislost se prohloubila zásadním způsobem a Čína v tom bude pokračovat, i když Rusko udělá takovéto plány vůči Evropě.
Já jsem přesvědčen, že tím spouštěčem nějaké té agrese vůči Evropě, vůči NATO ze strany Ruska, bude právě čínský pokyn, který bude souviset s jejími vlastními expanzivními ambicemi vůči Tchaj-wanu. A kdy to bude, jestli v roce 2027, 2028, to samozřejmě nebudu tipovat, ale prostě tam ta konsolidace v těch rozhodovacích procesech probíhá velmi intenzivně a koordinace i na té nejvyšší úrovni těchto kroků tam také probíhá.
Takže proto je nutné chápat, že to, co se děje v Pacifiku, to, co se děje s Tchaj-wanem, bude mít velmi pravděpodobně i tento dopad, protože nebude to Čína, která na nás bude útočit, bude to Rusko, ale bude to sladěné časově.
Takže pro Rusko je vzájemná spolupráce s Čínou klíčová?
Jednoznačně.
Nově vedete Bezpečnostní klub českého byznysu. Můžete tento projekt popsat?
Ano, je to jeden z mých projektů, kterému se věnuji. Když jsem říkal, že chci radit dobrých lidem dobré věci, tak bych chtěl radit i byznysmenům, kterým leží na srdci blaho naší ekonomiky, ale také naše bezpečnost ve smyslu, že naše ekonomika bude odolná, že si ti podnikatelé budou uvědomovat rizika, která jsou spjata ne přímo s tím kritickým konfliktem, ne s tím, že na ně budou padat rakety, ale s dalšími formami nebezpečí, ohrožení, které pro kritickou infrastrukturu, obranný průmysl, ale i další sektory ekonomiky vyvstávají kvůli tomu, že nám bezpečnostní prostředí houstne.
Ty typy agrese, na které si myslím, že je důležité se připravovat, jsou, bych řekl, primárně nekinetické. Je to všechno od různých reputačních kampaní, kybernetických, dokonce případných sabotáží. A to, co je z mého hlediska zásadní, z mé zkušenosti deseti let na ministerstvu obrany, kdy jsem i podobné simulace dělal, je, aby si ty firmy vlastně uvědomily, že to za ně nevyřeší stát jakožto nějaká efemérní entita, ale že tady máme konkrétní instituce, které mají svoje legální povinnosti a pravomoci, takže v něčem jim pomůže armáda, v něčem, když bude nějaká hrozba nebo nějaké nebezpečí, tak pomůže policie, v něčem hasičský záchranný sbor, integrovaný záchranný systém, ale ve spoustě věcech ty firmy musí vědět, jak zlepšit svou bezpečnost samy. To je cílem toho klubu.
Na jaké firmy projekt cílí? Podniky z obranného průmyslu?
Primárně je to cíleno na firmy kritické infrastruktury. To znamená, z většiny civilní společnosti, které ovšem vyrábějí třeba zboží dvojího užití nebo jsou zapojeny právě do dodávek energií. A kritická infrastruktura, to je ohromně široká oblast, protože jak jsme si vyzkoušeli během covidu, kde právě také v rámci prostředí krizového štábu jsem měl na starosti koordinaci nějakých podnikatelských aktivit směrem ke zvýšení odolnosti těch firem, tak je tam mnoho firem - od energetiky přes potravinářství až po hospodářství – kterým, když se budou věnovat, tak se bude dařit lépe i ekonomicky, a zároveň se na ně český stát bude moci lépe spolehnout.
Obecně tedy české firmy na ruskou agresi připraveny nejsou?
Žádná firma v žádné zemi není připravená na to, co zažívají Ukrajinci, co zažívá Ukrajina, to je jasné. Nedá se na to připravit. Válečná ekonomika, válečný rozpočet vypadá úplně jinak než ten mírový. Stejně tak válečná armáda a budování té armády vypadá úplně jinak. Standardně my čekáme na techniku, o které když už se rozhodneme, že ji chceme, tak několik dlouhých let, třeba pět osm. To je v případě Ukrajiny naprosto nepředstavitelné. Připravený na to není nikdo, dokud to nenastane, ale samozřejmě je to o tom, z kolika procent už máte natrénováno, co se vlastně může dít. A to si myslím, že je to důležité.
Tedy jde o ten trénink, simulace situací. Jak to vypadá?
Ten klub nebo to kurikulum je založeno na přednáškách lidí, kteří jsou v systému státní správy, ale třeba i byznysu zodpovědní za řešení právě ochrany kritické infrastruktury nebo kritického managementu. A je to formou přednášek, tedy nějakých poznatků, co se dělo už v minulosti.
Ta cvičení jsou relativně velmi standardizovaná. Já jsem je také organizoval ještě na ministerstvu obrany s panem náměstkem, zhruba několik takovýchto simulací právě různých typů útoků na ty firmy, většinou nějakých nekinetických, ale vždy s cílem poškození. Někdy to může být ze strany státu, ale někdy to taky může být ze strany konkurence. A třeba když ta konkurence je čínská nebo ruská, tak má za sebou ten stát, který využívá nástroje toho aparátu.
Je dobré si říct, jaké nástroje má ten náš stát, abychom se dokázali lépe tomu bránit. Ne vždycky to je záležitost války, někdy je opravdu byznysová, ale myslím si, že je to vždy užitečná zkušenost.
Náčelník generálního štábu Karel Řehka nedávno v Senátu řekl, že nynější zákony nevytváří podmínky pro zajištění obrany Česka. Máte stejný názor? Potřebuje Česko novelizovat krizovou a obrannou legislativu?
Já jsem se této agendě věnoval několik let. Každý rok jsme jakožto ministerstvo obrany navrhovali právě změnu krizové legislativy, která by usnadnila nejenom mobilizaci lidí, což je samozřejmě to nejcitlivější téma, ale primárně včasnou mobilizaci ekonomiky a průmyslové základny.
Naše armáda i naše bezpečnostní aparáty poslední čtyři roky nasávají zkušenosti z Ukrajiny, které říkají, a to je ta hlavní věc, že to není o tom, který dron lítá, ale že ta hlavní zkušenost z Ukrajiny je, že armády vyhrávají bitvy, ale války vyhrávají společnosti a ekonomiky. Takže jak se vyhnout těm bolestným prvním rokům, kdy Ukrajina to zvládla díky tomu, že Rusko bylo stejně překvapené jako ona sama, že to přežila. Ale abychom věděli, že máme nastartovaného protivníka, a už tu svoji ekonomiku a vojenský průmysl nastartovali. Kapacity jako v Rusku v Evropě pořád nejsou. A to se netýká jenom tohoto.
Samozřejmě potom jde o to, jak integrovat ty poznatky, co je potřeba vyrábět i právě třeba do finančních procesů. Například, když se připravuje zodpovědný stát na krizi, tak počítá s tím, že když se stane něco, tak spustí plány na zrychlené akvizice, zrychlené nákupy nějakých prostředků, a to především taktického materiálu, jako jsou vesty, batohy, boty. Prostě už se to nebude zasekávat tou samou pomalou legislativou, kde na batohy čekají čeští vojáci šest let.
Abychom se v rámci těch plánů na krize, mobilizační přípravy, dostali k tomu, že toto budeme zvládat, tak jsou tam potřeba udělat určité legislativní úpravy.
Vedou se diskuze o tom, že by se obranný průmysl stal zákonem definovanou součástí obranného systému Česka. To by podle Vás obranyschopnost Česka posílilo?
Ano, podpořilo by to. Pomůže každý argument, který je ve formální podobě někde takto zakotven. Ta nejsilnější formální podoba je samozřejmě zákonná, protože v momentě, kdy se ten konkrétní úředník bude rozhodovat, jakým způsobem zadá tu zakázku, jestli to nechá zase otevřené, pojede jenom na cenu, bude jedno, jestli to je firma čínská, ruská atd., což se nám štěstí samozřejmě neděje v případě obrany, tak v momentě, kdy v tom zákoně bude dáno něco takového, že by se například platilo firmám za udržování mobilizační pohotovosti, no tak v ten moment samozřejmě, když se spustí něco hrozného, nějaká krize, tak ta firma nezačne na třeba výrobní kapacitě 50 batohů měsíčně, ale bude držet pohotovostní kapacitu tisíc batohů měsíčně s potenciálním náběhem 50 000 měsíčně.
13 let jste strávil ve službách států. Jste spoluautorem muniční iniciativy. Jak se za tímto obdobím ohlížíte?
S velkou hrdostí a radostí, že jsem mohl velkou část svého života sloužit svému státu, a to v úzké spolupráci právě s naší armádou a s našimi ministerstvy nebo v dresu našich ministerstev. Mám na to rozhodně jenom ty nejlepší formativní vzpomínky. Tím, že jsem vždycky považoval tu smysluplnost práce za důležitější než ekonomické hodnocení, tak jsem ani nikdy neuvažoval o tom, že bych toho litoval. Mně to vždycky dávalo velký smysl. Já jsem měl velké štěstí, že mnoho z mých idejí, jak některé aspekty právě třeba v té obraně z hlediska výkonu naší státní služby posunout dopředu, tak že mnoho z těch mých myšlenek se podařilo prosadit díky skvělým kolegům a díky vůli nadřízeným, takže já na to vzpomínám krásně.
Tomáš Kopečný je bývalý vládní zmocněnec pro rekonstrukci Ukrajiny a český expert na bezpečnostní politiku a obranu. Pracoval také jako náměstek ministra obrany pro průmyslovou spolupráci. Od února 2026 působí v Bezpečnostním centru Evropské hodnoty jako seniorní poradce a vede Bezpečnostní klub českého byznysu, kde se zaměřuje na geopolitická rizika. Stál u zrodu muniční iniciativy. Za svůj přínos při pomoci Ukrajině obdržel v roce 2022 Řád za zásluhy a v roce 2024 Řád knížete Jaroslava Moudrého od prezidenta Ukrajiny Volodymyra Zelenského.
Švédsko daruje Ukrajině jako součást pomoci napadené zemi 16 starších stíhacích letounů JAS 39 Gripen verze C/D a v první fázi prodá Kyjevu až 20 nových strojů v provedení E/F za 2,5 miliardy eur (61 miliard Kč). Ukrajina, která se pátým rokem brání ruské agresi, bude tento nákup financovat z již schválené půjčky EU. Informovaly o tom dnes tiskové agentury Reuters a AFP s odvoláním na úřad ukrajinského prezidenta a prohlášení švédské vlády. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj dnes přicestoval na pracovní návštěvu Švédska, aby klíčovou dohodu v oblasti letecké obrany stvrdil na tiskové konferenci se švédským premiérem Ulfem Kristerssonem na letecké základně v Uppsale. Americké velvyslanectví v Kyjevě zůstává otevřené a v jeho fungování nejsou změny, oznámila dnes diplomatická mise Spojených států na sociální síti X. Jiné zprávy jsou podle ní nepravdivé. Šéfka diplomacie Evropské unie Kaja Kallasová dnes řekla, že evropské ambasády zůstávají v Kyjevě, ale Američané odešli. Reagovala na dotaz týkající se ruské pohrůžky novými útoky na Kyjev a výzvu Moskvy zahraničním diplomatům a cizincům, aby odešli. „Je to něco, co Rusko dělá, protože se na bojišti ve skutečnosti neprosazuje,“ řekla Kallasová po příchodu na neformální jednání unijních ministrů zahraničí na Kypru. Moskva se podle ní snaží vyvolat ve společnosti strach. „Dělá to čtyři roky. Nemyslím, že to bude fungovat. Také jsme včera slyšeli z Ukrajiny, že všechny ambasády zůstaly, kromě jedné... Všichni Evropané zůstávají. Amerika odešla,“ řekla šéfka unijní diplomacie. Ukrajinský parlament dnes jasnou většinou hlasů ratifikoval dohodu s Evropskou unií o půjčce ve výši 90 miliard eur (2,2 bilionu Kč). Informovala o tom agentura Reuters. Peníze jsou rozdělené na roky 2026 a 2027 a první platbu slíbila Evropské unie poskytnout nejpozději na začátku června. Dvě třetiny půjčky půjdou na obranu před ruskou invazí a zbývající třetinu Ukrajina využije v rozpočtu k reformám a modernizaci. Poskytnutí půjčky Kyjevu schválili prezidenti a premiéři členských států EU poté, co se na loňském prosincovém summitu nedokázali dohodnout na financování, které by využilo zmrazený ruský majetek. Původně se měla za půjčku zaručit celá EU, ale Česko, Slovensko a Maďarsko oznámily, že se na zárukách podílet nebudou.
