Jak jste se vlastně seznámili?

„Díky Květě Fialové. Hráli jsme tehdy představení Každou středu a Jana se na nás přišla podívat. Krátce nato jsme společně – Květa, Jana, můj přítel Michal a já – odjeli na dovolenou do Řecka. Tam se naše přátelství utužilo. Po návratu následovalo zkoušení komedie Víš přece, že neslyším, když teče voda v režii Pavla Háši. To představení se nakonec hrálo sedmadvacet let – i když už poté bez Jany...“

Byli jste dobrá parta?

„Byla to úžasná sestava – Petr Nárožný, Václav Vydra, Jana, Květa... Jezdili jsme spolu tak dlouho, až jsme v tom autobusu postupně stárli a pociťovali různé neduhy. Nárožný tehdy vtipkoval, že si na nás pořadatelé budou muset dávat pozor, aby se nezačínalo hrát o hodinu později, protože sice dojedeme včas, ale než se vybelháme z auta, bude hodina pryč...“

Jaká byla Jana Brejchová jako komička? Přece jen ji máme zapsanou spíše v dramatických rolích.

„Měla v sobě neuvěřitelný cit pro míru. Nikdy nic nepřehrála, vždy to bylo přesné. Před představením se třeba necítila dobře, ale jakmile vstoupila na scénu, stal se malý zázrak. A když skončila, byla jako osprchovaná tou energií z publika. Lidé, kteří dříve v kinech plakali nad jejími tragickými osudy, teď plakali smíchem.“

Kariéru ukončila v sedmdesáti a pak se stáhla do soukromí. Co ji k tomu vedlo?

Dočtěte zadarmo celý článek
Pokračovat ve čtení snadno můžete po registraci do Mého Blesku.
  • Registrace do Mého Blesku je zcela zdarma.
  • Získáte přístup k veškerému obsahu Blesku.
  • Užijete si soutěže o ceny, slevy a exkluzivní výhody.
Chci číst dále