Ti dva se setkávali už od konce padesátých let. Poprvé to bylo na filmu Touha, kde Vorlíček, tehdy ještě asistent režie, Brejchové zachránil život! „Touha byl povídkový film Vojtěcha Jasného, a kromě toho, že to byla na Barrandově moje první práce po škole, si jej pamatuji i proto, že se nám při natáčení málem utopila Jana Brejchová!
Vojta, respektive kameraman Jaroslav Kučera, si našel pro scénu, v níž měla plavat a vychutnávat si okolí, místo, kde Otava protrhla hráz a kde si voda vymlela obrovskou kulatou díru, asi patnáct metrů v průměru. Byla to nádherná scenérie, okolo rostly olše, úplný impresionistický obraz, jak to měl Kučera rád. Jenže nikdo se Jany nezeptal, jestli umí plavat nebo ne," vzpomínal Vorlíček.
A Brejchovou to málem stálo život. „Vojta dal pokyn: ‚Skoč!‘ a Jana, připravená už v plavkách, skočila. Ve vodě se jednou otočila a najednou vidím, že jí voda šplíchla do pusinky, začala kuckat a pak se pořádně napila a začala volat o pomoc. Já stál asi pět metrů od ní na břehu a také v plavkách, jako všichni, tak jsem skočil do vody, doplaval pro ni a jako utopence za paži jsem ji vytáhl ven.
Od té doby jsme si tykali. Když totiž začala volat a táhl ji proud směrem ke mně, volala na mě z vody: ‚Pane Vorlíčku! Pane Vorlíčku!‘ Tak jsem jí řekl, že pro příště stačí Vašek, protože než by vykoktala pana Vorlíčka, mohla by se utopit," prozradil režisér.
Zemřela Jana Brejchová (†86) – největší ikona československého filmu. Videohub
Další setkání bylo v roce 1962 na maďarském filmu Neděle pro všední den, který se v Maďarsku i natáčel. „Chudinku Janu Brejchovou tam chytnul žlučník. Trpěla jako zvíře, nemohla nic sníst, jenom si nechala nosit na pokoj čaj. Vždycky večer jsem za ní zašel na karty. Nosil jsem u sebe karty, protože jsem si vykládal pasiáns, tak jsem jí dělal společnost. A stále telefonovala tehdejšímu manželovi Ulimu, Ulrichu Theinovi. Jen filmovala, ležela a telefonovala, to byl celý její zážitek z Maďarska," dodal Vorlíček.
