Lucie se s nadváhou potýkala řadu let. Hubla opakovaně, ale výsledek byl pokaždé stejný – pár shozených kilogramů a rychlý návrat zpět. Zlom přišel na jaře roku 2023, v okamžiku, který by si žádná žena nepřála zažít.
Ztráta miminka
Po ztrátě druhého vysněného miminka, které čekala, si Lucie uvědomila, že už dál nemůže odkládat péči o sebe. Nešlo jen o váhu, ale o zdraví a budoucnost. „Musela jsem pro sebe něco udělat, aby zase šlo otěhotnět,“ říká otevřeně. Klíčový moment ale přišel o něco později – při rozhovoru s tetou.
„Řekla mi, ať teď nemyslím na nenarozené dítě, ale na to zdravé, co mám na světě. A že by nebylo dobré, aby bylo v deseti letech bez mámy.“ Tahle věta Lucii doslova zasáhla. „Stále mě z ní mrazí.“
Ten večer ujela třicet kilometrů na rotopedu. A druhý den, 1. června 2023, začala vyplňovat kalorické tabulky. Dělá to dodnes. Za pár dní oslaví tisící den.
Po malých krůčcích
Začátky nebyly žádné heroické výkony. Krátké procházky. Cesta ze školky. Zajít na poštu, pro mléko. Vždy oklikou, přes kopec nad vesnicí. Čtyři až pět kilometrů denně. Postupně přibývaly kilometry, pak nordic walking v okolních kopcích. Dnes má Lucie rekordní procházku dlouhou 31 kilometrů.
„A víte co? Druhý den jsem šla znovu. Kratší trasu. A třetí den zase dvanáct kilometrů – a nohy mě vůbec nebolely.“ Tělo si zvyklo. A hlava také.
K pohybu přibylo plavání, jízda na kole – nejdřív s obavami, jestli ji někdo neuvidí. „I na kolo jsem se poprvé styděla jít. Ale s úbytkem kil se léčí i duše.“ Dnes se chystá na sportovní koloběžku, doma má chodicí pás a už téměř rok cvičí v soukromé posilovně s trenérkou. Veřejná posilovna je zatím výzva do budoucna. „Jdu na to pomalu. Malými krůčky.“
Brambůrky už nikdy ne
Základem celé změny nejsou zákazy, ale pochopení. „V kalorických tabulkách se snažím držet zelená kolečka. A vlastně můžete jíst skoro všechno – jde jen o množství a kalorický deficit.“ Lucie si neodepírá ani hamburger. „Když na něj dostanu chuť, tak si ho prostě dám. A pak jedu dál.“
Právě to je podle ní důvod, proč je tahle cesta dlouhodobě udržitelná. Nejde o režim na pár měsíců, ale o způsob života. Jediná zásadní změna? Sladké nápoje prakticky zmizely. „Maximálně si občas koupím Colu Zero. Jinak voda. Někdy s mátou a citronem.“ Smažené brambůrky a kyselé bonbony – dříve stálice jídelníčku – dnes chybí úplně.
Když se váha zastaví
Nejtěžší fáze přišla paradoxně až teď. Váha se delší dobu nehýbe, na konci roku se několik kilogramů dokonce vrátilo. „Ale už jsem zase v sedle. A věřím, že to půjde dolů.“ Zkušenost tří let ji naučila jednu zásadní věc: nevzdat se.
„Tělo se někdy zastaví. Ale to neznamená konec.“ Navíc – chutě se změnily. „Ani už nechcete jíst jako dřív. A když to přeženete, tělo vás samo potrestá.“
Nebuď Špekulína
Lucii překvapilo, kolik lidí z okolí se jí začalo ptát na rady. Právě z toho vznikl nápad sdílet cestu na Instagramu pod názvem Nebuď Špekulína. „Pomáhá mi to motivovat ostatní – a hlavně samu sebe.“
Podpora doma je obrovská. Manžel se přidal a dohromady mají dole téměř 80 kilogramů. Pohyb se stal přirozenou součástí jejich života. „Dnes už můžu říct, že pohyb miluju. A paradoxně je pro mě těžší uhlídat si jídlo než jít se hýbat.“
Luciiny fígle
Na závěr má Lucie jednoduchý, ale podstatný vzkaz: „Je to hlavně v hlavě. Potřebujete psychickou pohodu.“ A pak dodává dvě věci, které považuje za klíčové: bílkoviny a kalorický deficit. Žádná zázračná dieta. Žádný rychlý trik. Jen vytrvalost, laskavost k sobě samé a rozhodnutí, že tu chcete být – pro sebe i pro své blízké – i za deset let.
