Otec Jana vězněného ve Venezuele pro Blesk: Když syn volal, típl jsem to. Co ho teď čeká?
Po bezmála roce a půl je na svobodě Jan Darmovzal, Čech vězněný venezuelskou diktaturou. S rodinou mohl za tu dobu komunikovat jen dvakrát – a málem se spojení nepovedlo. „Poprvé jsem to típnul,“ vylíčil pro Blesk jeho otec Oldřich Darmovzal, jak se mu hovor jevil podezřele.
V pátek ráno jste hovořil se svým synem, kterého konečně propustili z venezuelské věznice. Mohl byste nám sdělit, zda je syn v pořádku, a popsat, o čem jste hovořili?
„První téma, které jsme nastolili, když se ten hovor otevřel, byl jeho zdravotní stav, to bylo první, co nás zajímalo. Psychicky vypadá dobře. Byl usměvavý a plný radosti z toho propuštění po téměř 500 dnech. Co se týče té druhé části zdraví, toho fyzického, tak to samozřejmě uvidíme, až projde nějakou lékařskou prohlídkou nebo nějakým vyšetřením. Nějaké potíže v průběhu toho roku a půl měl, stěžoval si taky, že strašně špatně spí. Takže uvidíme.“
Máte informace, jak bude probíhat jeho přesun domů?
„Já jsem to osobně neslyšel, ale informovala mě manželka, že pro něj poletí letadlo do Caracasu. Toho převozu se mají účastnit i další spoluvězni z okolních zemí, protože byli také propuštěni. Včera to bylo nezvykle velké propouštění, protože oni od toho minulého čtvrtka propouštěli jenom tak lehce. První byli Španělé a potom propouštěli cizince po jednom, po dvou. Ale ve čtvrtek to bylo 10, nebo dokonce víc. Holanďané, Němci, Ukrajinci, Rumun, Ir a náš Honza. Byla nějaká informace, že se to bude nějak sdružovat, že naše ministerstvo zahraničí nabídlo těm ostatním zemím, že by mohly to letadlo využít pro tu zpáteční cestu svých lidí.“
Kdy se očekává přílet?
„Mám akorát předběžnou informaci, že přílet do Prahy by měl být někdy v průběhu neděle.“
Co syna čeká bezprostředně po něm?
„Určitě zdravotní prohlídky. Nevím, kterou nemocnici zařídili, ale patří do aktivních záloh, tak předpokládám, že to bude vojenská. Je pojištěný u Vojenské zdravotní pojišťovny.“
Vrátili mu nyní po propuštění jeho osobní věci?
„Ne. Vrátili mu jen pas.“
O čem jste se synem ještě hovořili?
„O tom, co je nového, protože on má rok a půl naprostý informační půst. Neví, co se děje. Neví, že je tady u nás nová vláda. Neví, že je ministr zahraničí z Břeclavi a má maminku asi 100 metrů od Honzova bydliště. To jsou takové náhody.“
Váš syn neměl přístup k telefonu. Kolikrát jste se s ním spojili za celou dobu jeho uvěznění?
„Jen dvakrát. Poprvé po devíti měsících jen na pět minut a potom v předvečer jeho pětatřicátých narozenin na deset minut. Takže žádné informace neměl.“
Když neměl telefon, jak jste se spojili?
„Oni mu poskytli nějaký jejich vězeňský telefon. Volal z venezuelského čísla na Whatsapp.“
To jste museli být v šoku, kdo volá…
No, to jsme byli. Já jsem taky ten úplně první hovor, když volal poprvé po těch devíti měsících, típl, protože tam byly takové obrázky hlav s černými brýlemi, jak je to ve výběru obrázků na WhatsAppu. Tak jsem to típl. Myslel jsem si, že mi někdo bude nabízet podíl ve zlatých dolech někde v Africe. A pak jsem se podíval, co je to za předčíslí, a vidím, že Venezuela. A do toho to začalo zvonit znovu, takže jsem to vzal a byl tam Honza. To bylo 15. května minulého roku.“
Takže to shrňme, naši agenti ve světě předstírají, že jsou turisti a čínští zase, že jsou novináři ! 😁