Nelitujete, že jste opustil divadlo a začal pracovat ve zdravotnictví?
„Divadelní sféru jsem nikdy zcela neopustil. V současné době se například podílím na novém projektu a samozřejmě se věnuji televizní tvorbě. Moje zkušenost se zdravotnictvím je rozporuplná. Domnívám se, že v tomto sektoru působí jak vysoce profesionální a laskaví jedinci, tak značné množství osob, které profesionalitu postrádají a jen ji předstírají.“
Jak se to projevuje?
„Jejich jednání může být překvapivě kruté. Jsem přesvědčen, že by do zdravotnictví mělo vstupovat více kvalifikovaných a adekvátně ohodnocených pracovníků, jejichž způsobilost by byla ověřena nejen formálním vzděláním, ale i prokázanou mírou inteligence.“
To přece splňuje lékař.
„Je fajn, že je na odděleních přítomen lékař, ale ten pracuje většinou jako duch – není moc vidět. Většinu času na některých odděleních leží, spí a sotva vyjde z pokoje. Někdy si říkám, že šance, že potkám doktora, se rovná tomu, že najdu na Staroměstském náměstí lanýže...“
Nepřeháníte trochu?
„Samozřejmě se to netýká všech, určitě jsou i jiní. Skoro jsem si někdy říkal, že pokud se chcete dozvědět, jak se váš příbuzný skutečně má, je lepší se zeptat sestry nebo sanitáře, kteří s ním tráví mnohem víc času než lékař.“
Co vás překvapilo nejvíc?
„Je pozoruhodné, jak se v průběhu času může vyvinout jistá míra otupělosti vůči neetickým praktikám, které se pro některé jedince stávají normou. Byl jsem překvapen, když jsem se svěřil jedné zdravotní sestře s nepříjemnou zkušeností ze zdravotnictví. Nejenže ji to nešokovalo, ale dokonce mi poradila, ať jí nekazím den svou depresivní náladou! To samozřejmě vede k závěru, že pojmy jako etické chování pro mnoho lidí postrádají význam, nebo jsou dokonce vnímány opačně.“
Vy herci jste dost citliví. Vadí vám něco při práci se seniory, mnohdy nemocnými?
„Ano. Domnívám se, že personál by měl absolvovat školení zaměřené na komunikaci s pacienty. Setkal jsem se i se situacemi, kdy bylo chování personálu nevhodné. Nicméně toto je obecný problém. Zaměstnanci, kteří pracují v oboru dlouhodobě, mohou trpět syndromem vyhoření nebo se stát příliš komfortními, což vede k neochotě ke změnám nebo k řešení problémů, jež se jich přímo netýkají. Občas mě překvapuje, jak někteří jedinci – s ohledem na mé roční zkušenosti v různých odděleních zdravotnictví – dokážou klidně spát a pohlédnout na sebe do zrcadla.“
Policie Modrava: Při natáčení autonehody šlo o život! TV Nova
Nemyslím, že by to byla úplně práce snů, takže asi berou skoro každého. Jak to vidíte vy?
„Nízké platy pro klíčové pracovníky, jako jsou sanitáři a pečovatelé, jsou v našem zdravotnictví a sociálních službách hlavním problémem. Je alarmující, jak jsou placeni! Protože jim nechceme dobře zaplatit, nemáme dostatek vhodných lidí. Do těchto náročných pozic tak nastupují ti, pro které to není poslání, ale jen práce, kterou si potřebují udržet. To se samozřejmě odráží na kvalitě péče – ta zkrátka nemůže být stoprocentní.“
Je to v rukou majitelů zařízení?
„Majitelé nemocnic a pečovatelských domů by si měli uvědomit, že sebelepší a nejmodernější budova nic nezachrání, když tam bude pracovat frustrovaný a špatně placený personál. Každý by si měl představit, že na lůžku může ležet jeho příbuzný. Nebo přímo on sám.“
Vidíte nějaké světýlko na konci tunelu?
„Naštěstí je tu stále obrovské množství skvělých sester, sanitářů a pečovatelů, kteří svou práci milují a dělají ji perfektně a profesionálně i navzdory špatným podmínkám.“
S dnešní zkušeností, pustil byste se do těchto sfér znovu?
„Vím, že to není moje cesta. Tento systém si neváží nižších zdravotnických pracovníků, využívá je a velmi málo platí. Kdybych netočil, z platu ošetřovatele či pečovatele bych rozhodně nevyšel. A na to tento systém spoléhá. Že je spousta lidí, pro které je i to málo vlastně dost. Přitom pracují na extrémně těžkých pracovištích. Jak psychicky, tak fyzicky. Mnohdy narazí na sestru nebo lékaře, kteří mají pocit, že jsou něco lepšího, a dávají to najevo. Takoví lidé jsou ale směšní a jsou obětí vlastního ega, zajatci své bezvýznamné velikosti.“
Co vám ta náročná práce dala?
„Cesta do hlubin lidské duše mi odhalila krutost a slepotu, s jakou někteří jedinci tolerují bezpráví a přehlížejí nepříznivé situace. Zažil jsem i legrační situace, kdy se třeba sestra vytahuje na pečovatele nebo sanitáře, že je moudřejší, školenější nebo umí lépe srovnat prostěradlo, utřít zadek... Myslím, že i proto je tak zoufale málo lidí, co chtějí do zdravotnictví, neboť tam probíhají i směšné války. Zároveň jsem se ale setkal i s obětavými a vysoce profesionálními lidmi, kteří se této práci věnují z vlastní vůle a touhy pomáhat.“
Hodí se vám nové zkušenosti z domova pro seniory pro herectví? Jaký jste z nového života udělal pro sebe výstup?
„Ačkoliv jsem divadelní sféru opustil, postupně se k ní vracím. Co se týká natáčení, jsem samozřejmě vděčný za tuto možnost. Získané zkušenosti jsou neocenitelné, nicméně na zdravotnictví a pečovatelství budu již navždy nahlížet s odlišnou perspektivou než dříve. Ale každopádně nějakou tu službu určitě vždycky vezmu, protože je to práce, která má smysl.“
