Sebevraždy vojáků na Ukrajině jako palčivé téma: „Stát mi vzal syna, poslal ho do války,“ naříká matka
Sebevraždy vojáků jsou na Ukrajině tabu, píše britské zpravodajství BBC. Své o tom ví vdovy a matky, které se svěřily s tragickými událostmi ve svých životech. „Stát mi vzal syna, poslal ho do války a jeho tělo mi přivezli v pytli. To je celé. Žádná pomoc, žádná pravda, nic,“ popisovala matka zemřelého. S jakými nespravedlnosti se musí potýkat rodiny těch, kteří si sáhli na život? A jedná se skutečně vždy o sebevraždy?
Kateryna plakala a hlas se jí třásl hněvem, když popisovala, jak se v roce 2023 dozvěděla zprávu o smrti syna Oresta na frontové linii ve východní Doněcké oblasti na Ukrajině. Podle oficiálního vyšetřování armády zemřel na následky „zranění, které si způsobil sám“, čemuž Kataryna těžko věří.
Požádala o anonymitu kvůli stigmatu, které panuje na Ukrajině ohledně duševního zdraví a sebevražd.
Orest byl tichý 25letý mladík, který miloval knihy a snil o akademické dráze. Na začátku války nemohl do služby kvůli špatnému zraku, uvedla jeho matka, nicméně v roce 2023 ho na ulici zastavila náborová hlídka. Jeho zdravotní stav byl znovu posouzen a mladý muž byl shledán způsobilým k boji. Krátce poté byl vyslán na frontu coby spojovací specialista.
Sebevraždy jsou tabu
Sebevraždy vojáků jsou tabu. Neexistují žádné oficiální statistiky, které by odhalily přesné číslo. Úředníci je popisují jako ojedinělé incidenty. Nicméně rodinní příslušníci a obhájci lidských práv se domnívají, že se jedná o stovky.
„Orest byl odchycen, ne předvolán,“ řekla hořce Kateryna. Místní náborové středisko novinářům BBC sdělilo, že k pochybení nedošlo, neboť Orest byl uznán jako „částečně způsobilý“ ke službě.
Jeho matka dále svěřila, že od doby, co byl nasazen u Časiv Jaru byl čím dál uzavřenější a propadal depresím.
Dodnes svému synovi píše každý den dopisy, je jich již 650. Její žal je navíc prohlubován tím, že Ukrajina považuje sebevraždu za nebojovou ztrátu. Rodiny těch, kteří si vezmou život, nedostávají žádné odškodnění, žádné vojenské pocty ani veřejné uznání. „Na Ukrajině to vypadá, jako bychom byli rozděleni. Někteří zemřeli správným způsobem, jiní špatným,“ komentovala Kateryna.
„Stát mi vzal syna, poslal ho do války a jeho tělo mi přivezli v pytli. To je celé. Žádná pomoc, žádná pravda, nic,“ pokračovala.
„Vrátil se jiný, tichý, odtažitý“
Také Marijana z Kyjeva zažila podobný příběh. Přišla o manžela a i ona si přála zůstat v anonymitě.
Její manžel Anatolij se v roce 2022 přihlásil jako dobrovolník do boje. Zpočátku byl odmítnut kvůli nedostatku vojenských zkušeností, ale „zkoušel to, dokud ho nevzali“, vzpomínala s lehkým úsměvem.
Byl nasazen jako kulometčík poblíž Bachmutu, kde se odehrávaly jedny z nejtvrdších bojů války. „Řekl, že po jedné misi bylo zabito asi padesát mužů,“ řekla Marijana. „Vrátil se jiný, tichý, odtažitý.“
Anatolij přišel o část ruky a zůstal v nemocnici. Jednoho večera si po telefonátu s manželkou vzal život na nemocničním dvoře. „Válka ho zlomila,“ popsala se slzami v očích Marijana. „Nedokázal žít s tím, co viděl.“
Jelikož spáchal sebevraždu, úřednici nedovolili, aby měl vojenský pohřeb. „Když stál v první linii, to byl užitečný. Ale teď už není hrdina? Stát mě zradil. Dala jsem jim manžela a zůstala jsem sama bez ničeho,“ řekla.
Stigma cítila i od jiných vdov. Jejím jediným zdrojem podpory se stala online komunita žen, kterým se stalo to, co jí. Měly manžela ve válce, který spáchal sebevraždu. Chtějí, aby vláda změnila zákon a pozůstalé rodiny měly stejná práva a uznání.
Sebevražda nebo vražda?
Podpůrnou komunitu pro vdovy vede Oksana Borkunová. Její organizace ví o přibližně 200 rodinách, které přišli o blízkého, který spáchal sebevraždu. „Když je to sebevražda, pak to není hrdina. To si lidé myslí,“ řekla Borkunová. „Některé kostely odmítají uspořádat pohřby. Některá města neumisťují jejich fotografie na pamětní zdi.“
Ukrajinská komisařka pro práva veteránů Olha Rešetylovová sdělila, že dostává každý měsíc hlášení až o čtyřech sebevraždách vojáků a připustila, že se nedělá dost. „Zažili peklo. I ti nejsilnější se mohou zlomit,“ uvedla.
„Rodiny mají právo znát pravdu,“ pokračovala. „Nedůvěřují vyšetřovatelům. V některých případech se mohou sebevraždy maskovat jako vraždy.“
„Některé případy jsou příliš rychle odepsány. A některé matky pak otevřou rakev a najdou těla posetá modřinami,“ dodala Borkunová.
Slovensko zastavilo pomoc Ukrajině formou dodávek elektřiny, oznámil premiér Robert Fico. Opatření potrvá, dokud Ukrajina neobnoví tranzit ropy.
Ministři zahraničí EU nedosáhli dohody na 20. balíku sankcí proti Rusku, sankce blokuje Maďarsko a Slovensko. Kallasová výsledek označila za neúspěch.
Ukrajinská diaspora v Evropě sehrává téměř čtyři roky od začátku ruské invaze klíčovou roli pro podporu napadené země, uvedl v rozhovoru s ČTK Bohdan Rajčinec, který je předsedou mezinárodní koordinační organizace Evropský kongres Ukrajinců. Podle něj ukrajinští emigranti fungují jako most mezi novou a starou vlastí a jsou oporou pro prosazování pozitivních ukrajinských zájmů mimo Ukrajinu.
„Organizovanost je důležitá, ať už humanitární pomoc, vznik center podpory a integrace těch, kteří se vrátit nechtějí,“ uvedl Rajčinec. Technická pomoc Ukrajině je podle něj stále nedostatečná, zejména pokud jde o raketové systémy a protivzdušnou obranu. „Kdyby se dařilo sestřelovat rakety dříve, než dopadnou na města a infrastrukturu, situace by byla výrazně lepší,“ řekl.
