Jakub Szántó působil pět let jako zahraniční zpravodaj České televize na Blízkém východě a za svou práci získal Cenu Ferdinanda Peroutky. V pořadu 13. komnata pak velmi otevřeně promluvil o tom, jak těžké je vypořádávat se se syndromem válečného zpravodaje, tedy s posttraumatickou stresovou poruchou, která se může u člověka rozvinout v návaznosti na traumatizující zážitek.
U Jakuba se porucha, zkráceně označovaná jako PTSD, projevuje nejčastěji v noci. „Je jedna věc, kterou mívám docela často, a to jsou noční můry. Zajímavé je, že málokdy souvisejí s tím, co jsem zažil tam. Vždycky se v nich ale bojím o rodinu,“ svěřil se Jakub, který má strach nejen o svou manželku Lenku, ale také o své syny a matku.
Období, kdy ho nepříjemné sny pronásledují, bývají různě dlouhá. „Jednou to trvalo dva měsíce a bylo to opravdu šílené. Nebylo to každou noc, ale třeba jednou nebo třikrát za tři dny. Střídalo se to. Bylo to hrozné,“ popisoval s vážným výrazem.
Válečný zpravodaj z Ukrajiny: Padaly na nás střepiny z raket. Co ho překvapilo v Bachmutu? Markéta Volfová, Lukáš Červený
Velký zlom pro něj nastal v roce 2022, kdy byl po téměř dvaceti letech kariéry poslán do Kyjeva, kde právě začínala válka. „Natočili jsme tátu, který posadil manželku a dceru do městského autobusu. Ten pak ujel osmdesát kilometrů narvaný lidmi do Polska. A já jsem si zase říkal: ‚Tohle jsem mohl být já,‘“ přiznal s tím, že už při návratu domů tušil, že ho čeká těžké období, jen nevěděl, jak moc.
„Poprvé v životě jsem od něj slyšela, že už nikam nejede,“ řekla jeho manželka Lenka a přiblížila, jak se jeho stavy dále projevují. „V noci se budí, nebo koukáš na film a zjistíš, že on se vlastně nedívá. Jen loví duchy po pokoji a přemýšlí o svých věcech. A víš, že to, co se odehrává uvnitř něj, je mnohem dramatičtější než to, co běží na obrazovce.“
