Jako noční můra, popisovali zadržení Aligátor Alcatraz. Tvrdé detenční centrum zavírá
Uprostřed floridských mokřadů vyrostlo během pouhých osmi dní detenční centrum s přezdívkou „Alligator Alcatraz“. Mělo být dočasným řešením pro přeplněné věznice, místo toho se stalo symbolem Trumpovy tvrdé imigrační politiky – i děsivým zážitkem pro rodiny zadržených. Nyní soud nařídil jeho uzavření a příběhy lidí, kteří za jeho zdmi trpěli, odhalují temnou realitu americká detenční centra zejména pro imigranty z latinské Ameriky. BBC vyslechla příbuzné zadržených.
Zařízení bylo vybudováno během osmi dní na konci června v Everglades, chráněné mokřadní oblasti proslulé aligátory. Jižní floridské detenční zařízení se rychle stalo jedním z nejznámějších imigračních center v USA. Přezdívané „Alligator Alcatraz“ bylo stavěno pro zhruba 3 000 lidí, ale nikdy nebylo zcela zaplněné – i když počet lidí v imigrační vazbě po celé USA dosáhl v polovině srpna rekordních 59 000.
Za dobu provozu bylo středem debat o Trumpově tvrdém postupu proti ilegální migraci. Někteří k němu přijížděli protestovat, jiní si dělali hrdé selfie před cedulí „Alligator Alcatraz“. Když bylo otevřeno, floridská republikánská strana dokonce objednala reklamní předměty: trička, čepice či pivní chladiče.
„Lidé jsou nadšení z toho, že konečně zavíráme hranici a posíláme pryč ty, kteří tu jsou ilegálně a páchají zločiny,“ řekl šéf floridských republikánů Evan Power. „Máme zákony, které musíte dodržovat,“ řekl volič republikánů Jack Lombardi. „A vy jste hostem v naší zemi. Faktem je, že jste sem přišel ilegálně. Nechtěli jsme vás tu.“
O podmínkách uvnitř přicházely protichůdné zprávy. Po návštěvě v červenci republikáni tvrdili, že zařízení je dobře vedené, bezpečné a čisté. Demokraté naopak hovořili o odporných, přeplněných a nehygienických podmínkách.
Dočasné imigrační detenční centrum postavené na Floridských Everglades se rychle stalo polarizujícím symbolem imigrační politiky prezidenta Donalda Trumpa. Nyní, pouhé dva měsíce po jeho otevření, ministerstvo vnitřní bezpečnosti (DHS) oznámilo, že zařízení zavře, aby splnilo soudní příkaz. Proces už probíhá. Tom Homan řekl BBC na tiskové konferenci, že uvnitř zůstává asi 50 % zadržených.
„Nesouhlasím se soudcem, který rozhodnutí vydal,“ řekl Homan novinářům. „Byl jsem tam, procházel jsem se po prostorách. Viděl jsem čisté, dobře udržované zařízení.“
BBC mluvila s rodinami dvou zadržených, kteří byli v posledním měsíci převezeni jinam, a jejich blízcí podle nich „zmizeli ze systému“ právě v době, kdy byli nejzranitelnější. To zahrnuje i syna Yaneisy, Michaela Borrego Fernandeze, který říká, že po zdravotním incidentu krvácel a trpěl velkými bolestmi, než byl převezen do jiné věznice. Je součástí probíhající žaloby, která tvrdí, že zadrženým bylo upíráno osobní setkání s právníky.
„Nechali ho tam jako psa“
Michael Fernandez přišel do USA z Kuby v roce 2019 a podle matky dostal dočasný politický azyl. Po zapojení do podvodného podnikání se stavbou vířivek mu v roce 2021 soud nařídil deportaci. V červnu se přiznal k podvodu, aby se vyhnul vězení, ačkoliv tvrdí, že netušil, že firma, kde pracoval, podvádí zákazníky. Jeho právník také říká, že Michael nevěděl o deportačním příkazu.
V lednu ho policie zastavila při jízdě s neteří do školy. V červnu se dostal do rukou imigračních úřadů ICE a byl převezen do „Alligator Alcatraz“. Po méně než týdnu volali Yaneisy spoluvězni jejího syna: „Řekli mi, že se Michael probudil celý od krve,“ řekla. Michael měl 4. stádium hemoroidů – nejvážnější formu. Musel na operaci tlustého střeva.
Po návratu do zařízení si s matkou mohl volat jen krátce, protože byl v silných bolestech. Říkal jí, že má infekci a že se bojí infarktu. Jednu noc byl spoután tak, že nemohl spát na břiše, což bylo po operaci nutné. Podle Yaneisy mu nedali sprchu ani čisté spodní prádlo, i když měl špinavé od krve a stolice. „To není hygienické. Nechali ho tam jako psa, jako někoho, koho odhodili,“ řekla.
Michaelův případ je nyní součástí žaloby proti Trumpově administrativě, která tvrdí, že zadrženým je upírán řádný přístup k právníkům. DHS ale tvrdí, že zařízení poskytovalo potřebné prostory i zdravotní péči.
„Kde je můj manžel?“
Podobný příběh se stal i Gladys, jejíž manžela Marca zatkli agenti ICE cestou k zákazníkovi. Přijel do USA z Chile před sedmi lety na turistické vízum, které přetáhl, a požádal o azyl. Gladys, americká občanka, si ho vzala jen 11 dní před jeho zatčením.
DHS tvrdí, že je „členem jihoamerické zlodějské skupiny“. Gladys ale říká, že nemá záznam v trestním rejstříku. Marco navíc trpí vzácnou srdeční vadou, byl po zákroku a stále bral léky. Zpočátku nebyl ani veden v databázi ICE, takže Gladys vůbec netušila, kde je. To se prý stává běžně. 14. srpna jí zavolal, že má prasklinu na ledvině a problémy s páteří. Druhý den se ozval jiný vězeň, že Marco skončil na vozíku v nemocnici. Týden pak Gladys netušila, co se s ním stalo. „Nemůžu uvěřit, že se to opravdu děje. Kde je můj manžel?“ řekla. Nakonec se jí ozval znovu, už zpět v „Alligator Alcatraz“. O pár dní později byl znovu převezen – tentokrát do zařízení Krome, 35 mil daleko.
Nová centra
Ačkoli soudní rozhodnutí o uzavření „Alligator Alcatraz“ bylo ranou pro Trumpovu administrativu, staví se už další centra v republikánských státech. Druhé zařízení na Floridě dostalo přezdívku „Deportation Depot“ a další v Indianě jméno „Speedway Slammer“.
Podle Homana bylo „Alligator Alcatraz“ jen přechodným řešením. „Myslím, že ICE potřebuje více kamenných zařízení. Teď máme peníze na infrastrukturu… na trvalá centra,“ řekl novinářům.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.