„Maso s berlemi“. Bez oka, ruky, se střepinami v hlavě… Rusko na frontu vrací zmrzačené vojáky
Anton Savčenko (37) z Ťumeně, ač částečně slepý, byl násilím odvezen z jednotky. Přijel na vojenskou lékařskou komisi, aby mu prodloužili status invalidy. Místo vyšetření byl poloslepý voják se střepinami v celém těle odvezen na frontovou linii. Podle Antonových příbuzných byla celá rota v 506. gardovém motostřeleckém pluku tvořena invalidy: vojáky bez poloviny chodidla, s úlomky v hlavě a plicích, kteří byli vysláni do nového útoku, píše projekt Okno.
„Syn celý život pracoval v továrně v Ťumeni. Není to nejvýnosnější práce, ale peníze mu zřejmě stačily,“ popsala Oknu Antonova matka Taťjana. „Nepamatuji si, kdy přesně se rozhodl jít do války, ale už jsem ho nemohla odradit. Pořád opakoval, že ‚musí pomoct‘. Vysvětlovala jsem mu, že válka je krásná jen ve filmech, že v televizi lžou a ve skutečnosti je tam jen špína, mrtvoly a vraždy. Jeho otec byl sám voják, prošel Afghánistánem a samozřejmě nechtěl, aby jeho syn dopadl stejně. Říkal, že voják je malý šroubek, po kterém každý šlape, nikdo si jeho života neváží. Celý život jsme se stěhovali po posádkách, byl plukovníkem, zemřel ještě před touto válkou.“
Vojenskou smlouvu podepsal 9. října 2024. „Stokrát toho litoval! Okamžitě je poslali do útoku. 2. listopadu byl zraněn u Selidova (Pokrovský okres Doněcké oblasti). Neuplynul ani měsíc! Explodoval poblíž něj dron – krvácení do očních bulv, poškození levého oka (okamžitě přestal vidět) a celá levá strana těla byla pokryta malými střepinami,“ líčí Taťjana. Ani ho prý nenechali jít na ošetřovnu. „Běháme po lese. Zaměřování je velmi nepohodlné – levé oko vůbec nevidí, druhé oko také slábne,“ psal prý matce z fronty.
Záhy, 4. listopadu, je poslali do dalšího útoku; tam schytal větší střepiny. S těmito zraněními ho poslali do nemocnice, kde slibovali, že už do bojů nepůjde - copak je možné, aby útočník neměl oko? Dva měsíce strávil v několika nemocnicích, načež dostal dovolenou – jel domů, v Ťumeni navštívil i civilní nemocnici. „Kdybych nebyla lékařka a neměla kontakty v nemocnicích, neměl by ani tato vyšetření. Vše jsme platili z vlastní kapsy,“ popsala matka. „Ukázalo se, že mu nedávali žádnou léčbu jako takovou. Oční lékař okamžitě stanovil diagnózu: úplná atrofie. Už bylo pozdě něco podnikat.“ Přesto mu oficiálně nepotvrdili nezpůsobilost k boji, ač se odvolávali k prokuratuře. V dubnu ho sebrali a odvezli zase na frontu.
„17. května zavolal a stačil říct, že celá jejich rota jsou samí mrzáci – někdo bez ruky, někdo o berlích, s úlomky nejen po těle, ale i v životně důležitých orgánech! A celou tuto rotu invalidů znovu poslali do útoku,“ pokračuje Taťjana. Už si myslela, že je konec, nějakou dobu se neozýval. Ale pak přece: „Mami, přežil jsem. Ale jsem jako cedník – dron mi vletěl do zad.“ Střepiny v měkkých tkáních, konstatovala matka-lékařka. „To znamená dalších 10 dní v nemocnici a pak ho odvezou zpátky na jatka. Celá záda má jako řešeto, ale stejně ho vrátí zpátky. Všechny, kdo v této rotě mrzáků přežili, zase shromáždí a pošlou do takového masakru,“ říká matka vojáka.
Do bojů s kulkou v plíci
Blízcí jeho spolubojovníků z jednotky líčí podobné příběhy. „Po těžké operaci ho poslali zpátky na frontu. Má doporučení na další operaci za měsíc! Ale jim je to jedno - s kulkou v plíci a bez sleziny – na první linii! Potřebuje operaci, ale je ‚na pozici‘. Nechápu – buď už nemají koho vzít, nebo takhle ‚šetří‘ na léčbě,“ zuří Eleda, příbuzná dalšího vojáka. „Kdyby ho teď zabili, nemuseli by provádět operaci ani vyplácet odškodné za tři zranění v řadě. Pohřební výdaje budou zřejmě levnější. A ten člověk tu zanechá tři nezletilé syny! Manželka zůstane sama a bude se muset starat o své staré rodiče.“
Jiný jeho druh ve zbrani byl v prosinci dvakrát zasažen minometnou palbou. „Poprvé byl zraněn do oka, podruhé měl těžce poraněné nohy. Jednu z nich mu amputovali po koleno a druhá téměř přestala fungovat kvůli zraněním. Chodí o berlích. Doslova bez poloviny nohy! Nejprve ho poslali na rehabilitaci. Ale dlouho čekali na výsledky řízení. Nakonec mu přidělili kategorii B – způsobilý k vojenské službě s omezeními!“ popsala Eleda.
Dmitrij Mišin (32) od léta 2024 nemá pravou ruku, Ivan Topchij (40) ramenní kloub. Prokuratura by je propustila s kategorií invalidity D, ale velení se odvolává na „vnitřní nařízení“ nadřízených – „nikoho nepropouštět“ – a posílá bezruké bojovníky na frontu, psal projekt Okno v březnu.
Ochránce lidských práv Alexej poznamenává, že od podzimu loňského roku začali posílat na frontu i zraněné s těžkými zraněními. „Do té doby mohli moji klienti, jejichž případy jsou projednávány u soudů, alespoň klidně chodit po ulicích. Ale v listopadu je začali chytat přímo na ulicích – chytili hned dva s kategorií D. Jeden šel po ulici o berlích. Tak ho během několika dní poslali k hranicím. Druhý s nefunkční rukou, toho hodili hned na frontu! A od té doby se každý týden děje něco podobného. Kontakty se brzy přeruší – zřejmě je hned hodí do útoku a je s nimi konec,“ popsal Alexej.
Podle jeho slov je takové posílání vojáka po zranění a léčbě na frontu nezákonné, není však vždy možné to napadnout u soudu. „Dříve jsme v takových případech doporučovali nejezdit do zóny bojových operací a napsat hlášení. Nyní je odvážejí násilím, to znamená, že je nebezpečné se hlásit v jednotce na území Ruské federace. A příbuzného tam poslat nemůžete, je to nutné řešit osobně. Vyzývám k porušení předpisů, v žádném případě nejezděte do jednotky,“ vzkazuje takovým vojákům advokát. „Hlavní pro ně je mít co nejvíce ‚masa‘, které lze poslat zpět. I kdyby bylo o berlích.“
