„Měli jsme za sebou karlovarskou premiéru filmu Mira Rema Raději zešílet v divočině, jehož byl Franta spolu s bratrem Ondřejem hlavním hrdinou. Oba do Varů přijeli, prošli se po červeném koberci a po skončení projekce mávali tleskajícím divákům,“ uvedl Aleš Palán v počátcích svého velmi dojemného rozloučení, jež sdílel na sociálních sítích.
Dle jeho slov si Klišík pozornost spojenou s premiérou filmu užíval, stejně jako se těšil ze života, a bylo to na něm znát. „V sobotu večer se díval na slavnostní vyhlášení výsledků festivalu už v televizi. Záznam šel s mírným zpožděním, tak mu tu překvapivou zprávu oznámil jako první Miro Remo telefonicky: ‚Vyhráli jsme.‘ František byl nadšen. Měl před sebou spoustu plánů...,“ pokračoval.
Zprávy o smrti Františka Klišíka, jedné z hlavních postav vítězného dokumentu Raději zešílet v divočině, přišly v neděli ráno poté, co bylo jeho tělo nalezeno v rybníce nedaleko Prahy. „Zpráva, že ho druhý den ráno našli mrtvého, je pro mě naprosto nepochopitelná. Nerozumím jí, pořád jsem zjevně ve stadiu popírání. Ne, opravdu se mi tomu nechce věřit,“ uvedl zcela zaskočený Aleš Palán.
Na hladině rybníka v Ohrobci u Prahy našli lidé v neděli ráno tělo neznámého muže, později vyšlo najevo, že se jedná o Františka Klišíka (†62). (13. července 2025) David Malík
Pro autora knihy, jehož jedné z hlavních postav vdechl František život, byl jeho rychlý a příliš brzký odchod o to nepochopitelnější. Jak sám uvedl, František už několikrát stál v branách vedoucích na druhou stranu světa, a pokaždé se vrátil.
„Když jsme dělali knihu rozhovorů Raději zešílet v divočině, zmlátila ho na jednom výletě partička násilníků tak brutálně, že skončil v nemocnici s vážným poraněním mozku. Slezl doslova hrobníkovi z lopaty a za pár měsíců to byl zase ten starý, dobrý, divoký Franta. Když režisér Miro Remo začal s bratry natáčet stejnojmenný film, přimáčkl jednou Františka býk,“ uváděl s tím, že jeho stav byl natolik vážný, že pro něj musel přiletět vrtulník.
Byl vděčný, že mohl Františka poznat a spolupracovat s ním. Stejnou radost mu dělalo i to, že měl jeho kolega šanci zažít momenty úspěchu, jehož se film dočkal. „Ta časová souhra je nicméně děsivá: čtvrtek – premiéra filmu, pátek – besedy s publikem (jednu z nich můžete zhlédnout na i-vysílání ČT), sobota – Křišťálový glóbus, noc ze soboty na neděli – smrt. František odešel na samém vrcholu. Ve stylu prokletých básníků,“ dokončoval své obsáhlé a srdceryvné rozloučení.
