Zakončení KVIFF očima Iny T.: Kdo uspěl na červeném koberci!

Proslulý bohém, vhánějící při festivalové znělce divákům slzy do očí, kodex večera nikdy extra neprožíval, ač nutno podotknout, poslední roky se víceméně alespoň snažil dodržet jistou formálnost. Letos očekávaný smoking neoblékl, volil místo něj nevhodný tmavě modrý oblek. A nezachránila to v páru ani sympatická manželka Marcela, které selhala od shora až dolů. Od ohyzdného stanového střihu propínacího hábitu, jenž zabíjí jakýkoliv náznak křivek a její postavě svou nadměrnou velikostí nesedí, rýsujícího se prádla po k jinému stylu hodící se sametové boty na platformě. Takto kultivovanost, jež k výjimečné kulturně společenské události náleží, prostě nevypadá.

Ani velkorysá metráž krásného hedvábného saténu s černobílým pruhem nezachránila vyznění šatů křehce působící herečky, ve Varech představující film Divočina. Mělo to být efektně opulentní, ale róba od návrháře Jiřího Hofbauera skončila někde na půl cesty. Ať už je to jejich prezentací a hrou Issové s vlečkou, která v pohybu činila model ještě nepřehlednější a střihově zmatenější, či na černém ramínku posazenou obří mašlí. Jistý potenciál by tu díky materiálu byl. Ale výsledek dosti drhne.

Zpěvák a herec se ani na slavnostním zakončení festivalu módně nedržel nijak zpátky, obléknuv bílý oblek od Tatiany Kovaříkové.

Monochromatický komplet dráždí dramatickými barevnými momenty v podání obří tmavé květiny a černých bot, dokazuje, že móda Peroutku prostě baví. A ač kvituji jeho odvážný, v tuzemsku u pánů zcela absentující přístup, držela bych se více dress code a upustila bych už od detailu vleček, které sic jsou efektní, objevují se teď v jeho outfitech příliš repetitivně.

Černé saténové šaty na špagetová ramínka s hlubokým výstřihem a vlečkou na podobné společenské události bezpochyby patří, byť tady chybí dramatičtější dojem. Ať už pomocí výrazných doplňků, či specifičtějšího střihu. Herečce k nápadnější vizáži dopomohly alespoň na tmavý odstín obarvené vlasy, které patří k hlavní roli v šestidílné sérii o spisovatelce Simoně Monyové. Přesto stále chybí jistá neuchopitelná celek kořenící dráždivost, jež by saturovala k rudému běhounu patřící očekávání. 

V nejtěžší pozici na festivalu byla nepochybně vdova po Jiřím Bartoškovi, která navzdory dojemně náročným momentům a obří pozornosti, která se na ni upínala, zůstávala sofistikovaně důstojná. Což platí i o její róbě z červeného koberce. Béžovým, s pokožkou barevně ladícím základem podpořená slupka krajkoví s přestřižením v pase a v ramenní kouli nabíranými rukávky sice nepatří mezi opulentní, omamně působící róby, ale v konfrontaci s decentní noblesou výrazně boduje.

Překvapením večera pak byla účast hlavy státu, dorazivší bez manželky a doprovázejíc jako garde Andreu Bartoškovou do sálu. Nečekaný a značně sympatický moment kazila jen prezidentova módní volba. Sako nesedící v ramenou lze s jedním přivřeným okem a dávkou shovívavosti možná přehlédnout. Nevkusem vládnoucí modrý motýlek a ladící modrý smokingový pás už nikoliv. Tohle není bál v horní dolní.

Fotogalerie

7 fotografií

Tereza Ramba

Autor: Profimedia.cz, archiv