Láďu naposledy přivezli na milovanou chatu: Místo rozloučení přišla naděje!
Pan Láďa strávil třicet let budováním své chatičky, ale kvůli vážné nemoci se k ní už dlouho nedostal. Až do chvíle, kdy mu projekt Sanitka splněných snů umožnil návrat. Měl to být poslední výlet. Místo rozloučení ale přišla naděje.
Houpačka, v níž odpočíval po práci. Střecha, pod kterou prožil desítky let. Každý kout chaty měl pro pana Láďu hlubší význam. Jenže nemocné plíce a trvalá závislost na kyslíku udělaly z návratu na jeho milované místo nesplnitelný sen. Dlouhá léta pracoval s azbestem a dnes už nezvládne ani běžné přesuny. Je pod stálým dohledem, v paliativní péči.
„Chatička přitom není daleko – ale když máte nemocné plíce, vzdálenost se neměří na kilometry, ale na odvahu,“ sdíleli pohnutý příběh zástupci Sanitky splněných snů na Facebooku.
Díky speciálnímu vybavení, přenosnému kyslíkovému generátoru i podpoře zkušeného týmu se pan Láďa přeci jen dočkal. Dostal se zpět na chatu. A nejen to. Mohl si tam užít několik tichých, klidných hodin ve stínu stromů a ve své oblíbené houpačce.
Celou dobu ho doprovázel malý vnouček Sebík. Pomáhal dědovi, rozdával úsměvy a bavil všechny přítomné. Společnost rodiny, známé prostředí a dotek přírody udělaly své – pan Láďa se zklidnil a znovu se nadechl. Nejen doslova, ale i obrazně. „Je mi tady dobře,“ řekl během návštěvy. Poprvé po dlouhé době mluvil o tom, že se cítí šťastný.
A tahle věta se vryla všem přítomným do paměti. Rodina si uvědomila, jak moc pro něj návrat znamená. Začala proto padat první konkrétní slova o tom, že by se mohl na chatu přestěhovat natrvalo. Měl to být poslední výlet. Místo toho to vypadá na nový začátek. „Někdy sen přivezeme – a on si dál už jede sám,“ uzavřeli dojatí dobrovolníci.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.