Role cholerického tatínka ještě nervnějšího kouče Hrouzka, ztvárněného Jiřím Langmajerem (59), z Lajny byla populární labutí písní Stanislava Šárského. Respekt si získal i desítkami ztvárněných charakterních divadelních rolí. Za celoživotní mistrovství získal Cenu Thálie.
Plný obdivu a respektu k němu byl i obřad na jevišti divadla Jiřího Myrona, jedné ze scén Národního divadla Moravskoslezského. Na jevišti se jako čestná stráž vystřídalo mnoho kolegů. S některými tu hrál už před více než 50 lety. Zazpíval Tomáš Savka (41), z reproduktorů zněli Buty, Nohavica či Gott.
Obdivem k Stanislavu Šárskému jako naprostému profíkovi se netajil nikdo. „Všichni mu říkali Šáro, já si mu nedovolil tykat. Jeho přístup jsem obdivoval. Říkával: ‚Herecká výzva? Co to je? Je to naše práce!‘“ usmál se ředitel Jiří Nekvasil (63).
Seriál Lajna: Na extraligu nemáme peníze, dozvěděl se kouč. Jak reagoval? OBBOD
Z hlediště vše sledovali i Tři tygři Štěpán Kozub (29) a Robin Ferro (29), současný Kozubův umělecký parťák Jiří Krhut (50) i režisér Lajny Vladimír Skórka (49). Obřad byl završen naložením rakve do historického kočáru. Ten objel za potlesku truchlících herců i rodiny katedrálu naproti milovanému divadlu.
Thálie? Nejkrásnější přebrání
Na svého kolegu zavzpomínal na dálku vzkazem z obrazovky i šéf herecké asociace Ondřej Kepka (55). „Tvoje přebírání Ceny Thálie bylo v Národním divadle jedním z nejkrásnějších, které jsem zažil,“ řekl k tomu, jak srdečně Šárský poděkoval s cenou v ruce pěti režisérským osobnostem v čele s Janem Kačerem (†87), které ho jako herce ovlivnily.
Rozmluvy u „džusu“
Partner herečky Kristýny Leichtové (39), režisér Vojtěch Štěpánek (41), zavzpomínal na častá setkání, při kterých padl nejeden „džus“. „Mohli jsme se začít bavit o ceně vajec, ale stejně to skončilo dlouhou debatou o divadle. Tak moc ho miloval,“ popsal dýchánky nad rumem, který měl Šárksý rád.
Pražský rodák, ostravský patriot
Ačkoli se Stanislav Šárský narodil v Praze, profesně zakotvil na 26 let v kuse v Ostravě. Pak si vyzkoušel i angažmá ve třech divadlech v Praze, hrál i v Olomouci. Do Ostravy se ale opakovaně vracel, naposledy tu hrál v představení Hoří, má panenko před třemi roky. „Dobré divadlo se dá dělat pouze v Ostravě,“ řekl mimo jiné.
