Teror jako brigáda. Ruský model rekrutovat útočníky online dělá vrásky evropským kontrarozvědkám
Požár obří tržnice ve Varšavě, pokus o zapálení pražského autobusového depa či domů britského premiéra, výbušné balíčky v letecké poště i menší sabotáže. V hybridní válce proti Západu ruské tajné služby využívají teroristy „na volné noze“, lokální „brigádníky“, na pár konkrétních úkolů, které nemusí složitě cvičit či tajit a od kterých se pak snadno zase odstřihnou. Když jsou lapeni, nemají, co by úřadům vyzradili, i digitální stopa do Ruska je jen špatně čitelná. Pro evropské policie a kontrarozvědky je to tvrdý oříšek.
V reakci na teroristické útoky ruské vojenské rozvědky ve Vrběticích či Salisbury (pokus o zabití přeběhlíka Sergeje Skripala) a vůbec kvůli vzájemné nevraživosti evropské země vypověděly množství ruských diplomatů, o nichž byly přesvědčené, že místo diplomacie provádí hlavně špionáž. Ruské tajné služby takto ztratily nemálo dobře vycvičených a umístěných operativců. Místo nich se naučily využívat agenty diametrálně odlišné.
Loni 12. května brzy ráno masivně vzplálo jedno z největších obchodních center Varšavy, Marywilska 44. Plameny ho pohltily z víc než tří čtvrtin, než stihli zasáhnout hasiči – což bylo podezřele rychlé.
„Nyní již s jistotou víme, že velký požár nákupního centra Marywilska způsobilo žhářství nařízené ruskými službami. Akci koordinovala osoba pobývající v Rusku. Někteří pachatelé jsou již ve vazbě, ostatní byli identifikováni a pátrá se po nich,“ uvedl po roce vyšetřování, letos 11. května, premiér Donald Tusk. „Máme důkazy, že si najali lidi žijící v Polsku, najali je přes telegram a zaplatili jim, aby obrovské nákupní centrum zapálili,“ dodal pak pro BBC ministr zahraničí Radosław Sikorski.
Kreml slovy mluvčího Dmitrije Peskova vinění Ruska odmítl: „Proti Rusku se v Polsku vznáší množství různých obvinění,“ uvedl s odkazem na polskou rusofobii.
Explodující vibrátory v letadlech
Z Litvy zase kdosi poslal přepravní společností DHL výbušné balíčky (mj. sestávající z upravených sexuálních hraček), jeden vzplál na letišti v Lipsku, druhý v logistickém centru v Birminghamu. Štěstí, že ne ve vzduchu, měly potenciál přivodit pád celého letadla. Podobně pak další lidé sondovali, co lze všechno poslat z Německa či Polska dokonce přes oceán. Tyto pokusy si objednala ruská vojenská rozvědka GRU u lidí rekrutovaných přes mobilní aplikace.
Terči žhářských útoků se staly též domy spjaté s britským premiérem. Policie obvinila dva ukrajinské občany a jednoho rumunského, kteří konspirovali „s dalšími neznámými“; stopy ukazují do Moskvy. Rovněž v Británii mocně hořel sklad ukrajinské firmy; ke žhářství na popud Ruska se doznal mladý Angličan, obvinění z napomáhání tajné službě cizí mocnosti naopak odmítl, uvedla BBC.
Že měl slíbené peníze a nechal se naverbovat online, vypověděl i lapený žhář v Praze. Mladý Jihoameričan přicestoval do Česka a v depu pražského dopravního podniku na Klíčově zkusil benzinem zapálit několik autobusů. Vzhledem k pravděpodobnému zapojení Ruska byl obviněn rovnou z terorismu.
„Subjekt monitorující aktivity nepřátelských států mi také s vysokou mírou jistoty sdělil, že ve finských ocelárnách byly identifikovány subjekty napojené na ruské dělostřelecké jednotky,“ píše komentátorka deníku Politico Elisabeth Brawová.
Napálit a odpálit
Obdobně postupuje Rusko na Ukrajině. Přes telegram či jinými online cestami si získává pozorovatele, špehy, kolaboranty, ať už na soustavnější činnost, třeba pozorování přesunů jednotek, nebo jednorázové sabotáže a útoky. Nezřídka takový brigádník skončí špatně.
Například mladá dívka z rozbombardovaného Bachmutu chtěla peníze na drogy. V dněperské aglomeraci narazila na „job“, který sice zjevně nebyl legální, ale to ji neodradilo. Myslela si, že má za úkol vyrobit z chemikálií a termosky improvizovanou bombu a někomu ji předat. „Ve skutečnosti však měl agresor v plánu přivést svou agentku na frekventované místo v centru okresu v době dopravní špičky a odpálit ji,“ informovala v dubnu Služba bezpečnosti Ukrajiny, která ji načapala – a zachránila jí život.
„Výrazným posunem v letošním roce bylo to, že se ruští státní aktéři obrátili na zprostředkovatele pro špinavou práci, včetně soukromých zpravodajských operativců a zločinců z Velké Británie i třetích zemí,“ uvedl loni v říjnu generální ředitel MI5 (britské vojenské kontrarozvědky) Ken McCallum.
Ruským podněcovatelům stačí jen na vytipovaných online platformách slibovat „rychlé prachy“ za snadnou, byť trochu špinavou práci. Někdy si třeba novopečené agenty otestuje na méně náročných „misích“, nezřídka jim skutečně zaplatí nebo něco zařídí. Pořád to jsou malé investice ve srovnání s agenty rezidenty, kteří někde dlouhodobě žijí s falešnou identitou. A ztráta takového teroristického brigádníka na jedno použití není prakticky znát, nemá ani moc co vyzradit na zadavatele.
„Pro orgány činné v trestním řízení je řešení tohoto problému téměř nemožné, zejména v otevřených společnostech, kde nesledujeme každý pohyb lidí tak jako například v Číně. Pokud se však všichni budeme snažit, budeme mít alespoň nějakou šanci tuto zlovolnou kampaň omezit,“ píše Brawová pro Politico. „Občané mohou hlásit situace, které vypadají neobvykle, firmy a úřady mohou posílit sledování svých objektů. Pokud se většina z nás rozhodne být ostražitější a hlásit svá zjištění, budou mít zločinci méně pokušení páchat špinavé činy nepřátelských států.“
