Panelové domy ďáblického sídliště vyrostly pod vrchem Ládví na přelomu 60. a 70. let. Jeho autor, architekt Viktor Tuček (†69) dbal nejen na to, aby noví přistěhovalci do Prahy měli kde bydlet, ale také kde nakupovat, kam umístit děti do škol, nebo kam se chodit projít. Z toho důvodu je ďáblické sídliště jedno z vůbec nejzelenějších v celé republice, které postupem let vyzdobila i četná umělecká díla ve veřejném prostoru i v jednotlivých domech.
Jedním z takových děl je i Žabák sochaře Vincence Vinglera (†70), který na sídlišti našel svůj „domov“ až zkraje 80. let na prázdném a nevyužívaném plácku u zdejšího koupaliště. „Trojúhelníkové prostranství nebylo součástí původní koncepce sídliště. Vzniklo až jako doplnění prostoru koupaliště Ládví,“ vysvětila krajinářská architektka Julie Horáčková z ateliéru Ven.ku architekti. „Jako první v dané lokalitě tak vznikla plastika Žabáka, až podle ní se pak doplňovalo nejbližší okolí čili kruhová fontána a blízké plochy,“ uvedla.
Takto vypadá plácek, kde dříve Žabák od sochaře Vincence Vinglera stával. Libeňská radnice počítá s jeho kompletní revitalizací, včetně návratu sochy. (3. červen 2025) David Zima
V podobném duchu se vyjadřuje také Marie Foltýnová, která je vedoucí oddělení Umění ve veřejném prostoru Galerie hl. m. Prahy. „Jde o ukázku toho, jak s uměleckým dílem ve veřejném prostoru pracovat. Jde o příklad, kdy kvalitní umělecké dílo změní širší okolí.“ I z toho důvodu má podle představitelů Prahy 8 obnova ukradené plastiky Žabáka na své původní místo značný význam.
Autentická kopie
Jeho „návrat“ inicioval už před lety místostarosta Prahy 8 Tomáš Hřebík (STAN). „Jsem dlouhodobě v kontaktu s místními obyvateli a se spolky. Vnímal jsem proto většinový názor, a vlastně i poptávku lidí, kteří tady bydlí, po tom, aby byla socha Žabáka obnovena,“ vysvětlil Blesku. „Byli zvyklí se u něj potkávat, posedět, chodit na rande. A jelikož je ono místo dlouhodobě zanedbané, není příjemné se tamtudy projít, ani přijít posedět, chtělo by to změnu.“
A to konkrétně v podobě „návratu“ plastiky Žabáka, byť půjde o autentickou kopii, vytvořenou s posvěcením dcery Vincence Vinglera. Ukradený originál nebyl nikdy dohledán. „Budeme se snažit, aby plastika byla věrohodnou kopií, ale zároveň aby nelákala zloděje,“ sdělil Hřebík s poukazem na nepříjemnou minulost.
Proto radnice zatím laboruje se třemi variantami. Ty se nijak neliší, co se vzhledu sochy týče - vyrobena bude totiž podle originálního sádrového odlitku, který zůstává ve vlastnictví Vinglerovy rodiny. Otazníky rotují především nad volbou materiálu. „Žabák byl ukraden už v roce 2007, kdy si nejspíše zloděj myslel, že je celobronzový. Ve skutečnosti však socha byla odlita z betonu a bronzem jen pokryta, proto ji tehdy ještě pohodil opodál,“ vysvětil místostarosta. Až o rok později se ztratila natrvalo.
Aby se situace neopakovala, chce radnice zvolit opatrnější postup v podobě jiného materiálu. „Rádi bychom, aby bylo na první pohled zřejmé, že socha není bronzová. Možná k ní umístíme i upozorňující cedulku. A další věc, která by potenciální vandaly a zloděje mohla odradit je to, že bychom rádi okolí co nejvíce zpřehlednili, aby byla socha dobře vidět ze všech stran i na dálku, tudíž by jakákoliv škodolibost páchaná na soše mohla vzbudit pozornost ostatních.“
Magnetkami k opravdové soše
Úpravy bezprostředního okolí má na starosti ateliér Ven.ku architekti, který počítá nejen s obnovou fontány, novými povrchy, ale i výsadbou barevných rostlin, které místo oživí. V plánu je nové stromořadí, které k fontáně se Žabákem povede, zrovna tak i záhon s trvalkami a cibulovinami.
„Aby bylo možné daný prostor zpřehlednit, bude nutná eliminace tmavých výsadeb, nicméně se v co nejvyšší míře budeme snažit ponechat stávající dřeviny,“ sdělila Horáčková.
„Dále bude doplněno pítko a mobiliář, který zůstane zachován v charakteru sídliště. Budou i doplněny dva solitérní prvky, které ale budou působit velmi jednoduše, aby nekonkurovaly Žabákovi,“ doplnila architektka, která má se svým ateliérem mimo jiné zkušenosti s obnovou ovocného sadu v Krušovicích nebo „ozelenění“ ulice U Letenské vodárny v Praze 7.
Podle Hřebíka by celková realizace, včetně návratu plastiky, mohla být hotova na jaře příštího roku. Přesné náklady zatím nebyly vyčísleny, nicméně místostarosta doufá, že by se radnice mohla vejít do 6 milionů. „Zdroje bude částečně z městské části, částečně z magistrátu,“ vysvětlil místostarosta.
Radnice zároveň pro podporu financování projektu nechala zhotovit malé repliky Žabáka, které je možné zakoupit za symbolické ceny. Jde o maličké sošky usazené buď na magnetu nebo na břidlici. „Zároveň máme v plánu uskutečnit aukci kopií, kterých je přesně 15, a ty také poslouží k financování výroby sochy,“ přiblížil mluvčí Prahy 8 Martin Šalek.
Jen drobeček, který potěší
Návrat Žabáka a vůbec celkovou revitalizaci místa s nostalgií kvituje Věra Suchánková (84), která na ďáblickém sídlišti bydlí už od roku 1975. „Co já jsem se kolem té sochy nachodila. Dokonce ještě předtím, než tam vůbec vznikla,“ zavzpomínala s úsměvem pro Blesk. Je proto ráda, že se sídliště vrací alespoň částečka původní podoby. „Bývalo to tu krásné na pohled, uspořádané, čisté, osázené, zdobené, vypleté. Mělo to tu takový milý charakter, že si tu člověk připadal jako v lázních.“
Zato současnost jí moc velkou radost nedělá. Místo osobitých obchodů tu mají pobočky nejrůznější řetězce čpící křiklavými výlohami, řeší se výstavba nových výškových domů, o zeleň už dle ní také není tolik postaráno. „Návrat Žabáka od sochaře Vincence Vinglera je z tohoto pohledu drobeček. Drobeček, který potěší. Ocení to lidi, kteří tady bydlí už nějakou tu dekádu, vychovávají tu děti. Pro mne osobně to má velkou citovou hodnotu. Ale co řekne takovým mladým?“ uzavírá.
Sochař zvířat
Pražský rodák Vincenc Virgler (†70) žil a tvořil především ve 2. polovině 20. století. Prim v jeho sochařské tvorbě hrála především zvířata, jejichž skulpturami ozdobil mnohá veřejná místa, jak v hlavním městě, tak i mimo ni. Například v pražské zoologické zahradě jsou dosud k vidění jeho bronzové sochy Kozorožce, Pelikánů či koně Převalského.
V Kroměříži na Slovanském náměstí jsou nepřehlédnutelní jeho bronzoví Ptáci z roku 1973, v Orlové je pak podobně tvarovaná socha na křížení ulic Masarykovy třídy a 17. listopadu. Z jeho představivosti a zručnosti vzešla také socha plastika Plamen, která je umístěná hned naproti hlavnímu vstupu do areálu nemocnice Bulovka. Na sklonku života vytvořil zkraje 80. let sochu Žabáka pro ďáblické sídliště
