Krádeže, vězení, pervitin, život na ulici. „V toxické psychóze jsem věřil, že jsem Ježíš,“ říká dnes úspěšný podnikatel

Dětství měl podle svých slov poměrně normální. Po rozvodu rodičů vyrůstal s mámou, škola ho moc nebavila, takže po prvním ročníků odešel ze střední školy, ale za problémové dítě by se neoznačil. „Byl jsem rád středem pozornosti a asi jsem nebyl moc přizpůsobivej systému, ale žádné vyloženě průšvihy jsem nedělal,“ popisuje Firman, který po odchodu ze školy začal pracovat s maminkou v její drogerii. „Prostě mě víc bavilo vydělávat peníze, než se učit,“ dodává se smáchem.

V raných devadesátkách mu bylo osmnáct a chytil se tehdy ne úplně dobré party. „Vždycky jsem miloval auta. No a všiml jsem si, že jeden známej měl vždycky nějaký jiný rychlý auto, což jsem chtěl taky. Do té party mě nikdo netahal, vlastně jsem se jim vnutil,“ vypráví o tom, jak se dostal ke krádežím aut, což odstartovalo dvanáctiletou cestu na dno. Auta prý nekradl pro zisk, ale hlavně kvůli adrenalinu. Jenže po pouhých šesti měsících partičku chytila policie.

Celý náš vztah je krizová fáze. Jedna skončí a přijde další, říká o svém partnerovi Jitka Nováčková

„Začalo vyšetřování a já z toho byl tak zoufalej, že jsem se rozhodl zabít. Jenže jsem se rozhodl zabít perníkem a tenkrát jsem si dal svou první čáru. Nezabilo mě to, naopak mi to dost zachutnalo a trvalo to dlouhých dvanáct let,“ přiznává Firman, který za krádeže aut nastoupil do vězení až po pěti letech. „To bylo hrozný. Za pět let se člověku dost promění život. Jasně, bral jsem drogy, ale fungoval jsem. Měl jsem práci, oženil jsem se, narodila se mi dcera. A když jí byl rok, bum. Poslali mě na Pankrác,“ říká.

Z pěti let, na které byl odsouzen, si nakonec odseděl tři a půl. Drogy ale nepřestal brát ani během výkonu trestu a logicky s nimi neseknul ani po propuštění. Naopak. „Mí bývalí kumpáni po mně chtěli zaplatit půl milionu korun, které jsem musel sehnat za měsíc. K tomu tehdy v mých očích vedla jediná cesta – začít drogy prodávat. A tak jsem zavolal kamarádovi, co vařil pervitin, že potřebuju pomoc,“ popisuje vyhrocené okamžiky svého života. Peníze nakonec po různých peripetiích sehnal, ale jeho „byznys plán“ rozhodně nedopadl tak dobře, jak si představoval.

V Bohnicích byl jako doma

„Odešel jsem od rodiny, abych ji ochránil, protože jsem čelil různým výhružkám. Kamaráda, co vařil, zavřeli, já si začal pervitin už i píchat a ztratil jsem se ze světa. Šlo to se mnou z kopce,“ vzpomíná na dobu, kdy skončil na ulici s těžkou drogovou závislostí a potýkal se s toxickými psychózami. Kolik tehdy bral, sám neví. Prý ale hodně, šlo o silné nadužívání.

Jehovisté jsou sekta. Seberou vám osobnost a straší koncem světa, přitom je to pro mnohé jen byznys, říká bývalý člen

To vedlo až k přesvědčení, že je Ježíš. „Přišlo to hned zkraje, kdy jsem si začal píchat. Pamatuju si, jak na mě jeden kamarád volal, kdo si jako myslím, že jsem. A já mu odpověděl, že si myslím, že jsem Ježíš,“ říká. Niterně tomu prý věřil, pod vlivem drog kázal na ulici a dokonce citoval pasáže z Bible, kterou prý nikdy nečetl. I kvůli tomu skončil mnohokrát v psychiatrické léčebně. „Kolikrát přesně, to nevím, museli bychom zavolat Nešporovi,“ směje se. Někdy ho prý do Bohnic přivezli úplně mimo, jindy si ale „blázinec“ vybral sám. „Během života na ulici jsem se živil různými drobnými krádežemi, takže když mi dali na výběr, jestli vazba nebo psychiatrie, byla to jasná volba,“ tvrdí.

Ve vězení ale nakonec stejně skončil, tentokrát už  „jen“ na rok. „Byl jsem vlastně hrozně rád. Konečně jsem zase měl střechu nad hlavou, už jsem to na Pankráci znal, věděl jsem, jak to tam chodí,“ říká v podcastu. Ani další rok v nápravném zařízení ho ale tak úplně nenapravil. Po propuštění si sice našel práci, záhy z ní byl ale vyhozen a opět se ocitl bez domova. Tehdy přišel konečně zlom. „Došlo mi, že takhle už to opravdu dál nejde a nastoupil jsem dobrovolně léčbu,“ vypráví. Ta trvala dvacet měsíců a od té chvíle po drogách nesáhl. „Nemám na ně chuť. Když vidím někoho, kdo je evidentně závislý, zvedá se mi žaludek,“ říká Firman dnes s dvacetiletým odstupem, během kterého se zvládl znovu oženit, přivést na svět dva syny a vybudovat úspěšný byznys v realitách.