Lékařka o paliativní péči: Strašák i porozumění. Co přinesla péče Anně Slováčkové?
Zpráva o odchodu Anny Slováčkové tento týden obletěla celé Česko jak černý mrak. V pouhých devětadvaceti letech podlehla zákeřné nemoci. V posledních týdnech svého života se svěřila do rukou týmu paliativní péče. A právě o této formě pomoci se toho obecně málo ví. Proč tomu tak je? Mohou za to předsudky? Pro koho paliativní péče vlastně je? Je jí u nás dostatek? Nejen na tyto otázky se v Epicentru ptala Bára Holá lékařky Zuzany Křemenové, která vede oddělení paliativní péče fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze.
„Pro většinu lidí je pojem paliativní péče stále ještě strašákem, protože nevědí, co si pod tím mají představit a slovo paliativní mají hodně spojeno se smrtí,“ uvedla v úvodu rozhovoru lékařka Zuzana Křemenová.
Paliativní péče se zapojuje tehdy, když je pacient velmi komplexní a má potřeby, na které je potřeba tým multidisciplinárních specialistů. „Paliativní péče je určena pro pacienty, kteří mají nevyléčitelnou nemoc, případně také pro děti, které mají život ohrožující nebo život limitující diagnózu,“ vysvětlila Křemenová.
V případě Aničky Slováčkové nebo obecně mladých lidí s těžkou nemocí může podle Křemenové paliativní péče přinést porozumění jejich situaci a opečování jejich potřeb. „U těch mladých lidí jsou ty potřeby hodně komplexní. To není jenom medicína, to není jenom to, aby těm lidem bylo dobře, ale vlastně opečování i příbuzných, vytvoření nějakého plánu do budoucnosti a podpora nejenom toho pacienta,“ popsala lékařka.
Křemenová zdůraznila, že způsob, jakým člověk žije svůj život, ovlivňuje i jeho odchod. „Je pravda, že lidi, kteří žijou hezký život a naplněný život, odcházejí mnohem snáz,“ uvedla. Paliativní péče podle ní pomáhá pacientovi přijmout jeho situaci, zjistit, jaké služby mu mohou pomoci, a ukázat, že na to není sám. „Lidi mají různé potřeby a my dokážeme tím, že tam máme lékaře, sestřičku, psychologa, sociálního pracovníka, kaplana, nějak pokrýt široké spektrum těch potřeb, které pacient má,“ dodala.
Péče doma i v nemocnici
V českém prostředí existují různé formy paliativní péče. „Existují konziliární týmy v nemocnicích, které pečují o pacienta, když leží v nemocnici na nějakém oddělení, pak paliativní ambulance, kam člověk může docházet, když má těžkou nemoc, kdy se pravidelně setkává s lékařem, a probírají těžkosti, které ta nemoc přinese,“ vysvětlila Křemenová.
Pro pacienty v závěru života jsou k dispozici lůžkové hospice a domácí hospice. „Lůžkový hospic, kde je tým odborníků, kteří pečují o pacienty, o které nemůže pečovat jejich rodina a starají se o to, aby ten závěr života byl důstojný. A pak domácí hospice, kde tým lékařů, sestřiček, psychologů dochází domů za pacientem a pomáhají rodině pečovat o pacienta v domácím prostředí,“ přiblížila lékařka.
Manželka se o svoji matku taky starala až do smrti, i když paliativní péči neznala. Holt nebyla světová.