„Drogou“ k vyléčení: Janu sužovaly deprese roky, pomohly lysohlávky. Psilocybin podporují i experti
Jana Bednářová se dlouhá léta potýkala s depresemi. Standardní léčba přitom nezabírala, jistou příteží byl i stud ze samotného duševního onemocnění, které je stále v mnoha myslích stigmatizováno a nepochopeno. Bednářová se svěřila Blesku se svým příběhem, který měl šťastný konec díky kontroverznějšímu způsobu léčby - mikrodávky psilocybinu. Drogy známé jako „houbičky“. Nyní se Bednářová zapojuje do osvěty jakožto ředitelka nadačního fondu PSYRES a shání prostředky pro klinické studie, které by tuto látku mohly zařadit mezi standardní léčiva. A není sama. Podporu má tento druh léčby od expertů, ale i od české vlády!
Duševní onemocnění jako jsou například úzkosti, deprese nebo bipolární porucha. Problémy, se kterými se na celém světě potýká přibližně 970 milionů osob a v Česku je to podle dat Národního zdravotnického informačního systému 800 tisíc osob. A čísla budou pravděpodobně narůstat, jen mezi lety 2010 až 2021 se počet pacientů s duševní poruchou zvýšil o 22 %. Vedle toho se dle Eurobarometrprůzkumu téměř polovina občanů EU v posledním roce potýkala s problémy, jako jsou pocity deprese nebo úzkosti.
Léčebné procesy se různí podle diagnózy, ale i podle potřeb člověka. Převažují ale terapie, rehabilitace a nasazení antidepresivních léčiv. Touto „klasickou“ procedurou si prošla i Jana Bednářová, stávající CEO Nadačního fondu pro výzkum psychedelik PSYRES, která se svěřila Blesku se svým osobním příběhem.
„Ta vnitřní bolest. Bere vám tolik, nevíte, kde se bere a ještě není vidět,“
Bednářová se svým problémům dlouho bránila, vyhýbala se jim a odmítala si je připustit. „Není jednoduché prožívat v rodině deprese. Není to vidět, není to jako zlomená ruka nebo angína. To vnitřní utrpení, ta vnitřní bolest. Bere vám tolik, ač to není vidět a ani kolikrát není možné popsat, jak se vlastně cítíte a hlavně proč. Snažíte se to skrývat a přetvařovat se. Bojíte se soudu. A o to je to horší. Lidé se ptají, jaký je to pocit a kde se to ve mně bere, ale vlastně netušíte. Vy byste se chtěla ctít jinak, ale prostě to nejde,“ svěřila se Blesku.
„Zdráhala jsem si připustit, že něco není v pořádku, říkala jsem si, že nejsem blázen a že to přemůžu silou. Až jsem jednoho dne před více než 20 lety prostě nevstala z postele. Jako by ze mne vyprchal život a jakákoliv síla s tím bojovat. Návštěva na krizovém centru v Bohnicích odstartovala více než 20 let antidepresiv, anxiolytik a psychoterapie. Později jsem začala hledat i alternativní přístupy, práci se sebou, protože ty tradiční nestačily a stále mi nebylo dobře,“ uvádí Jana.
„Vyvrcholením pro mne byla zkušenost s domácím násilím, která mě definitivně srazila na kolena,“ popisuje dále s tím, že tak před osmi lety svolila k hospitalizaci. Hospitalizace ale pro ni nebyla vůbec jednoduchá, i kvůli strachu z předsudků společnosti a pocitu prohry. Podotýká, že dnes je ale situace mnohem lepší a pro spoustu lidí už není psychické onemocnění tabu.
„Bohužel 30 % pacientů nereaguje na antidepresiva a k léčbě jsou rezistentní,“ uvádí dále Bednářová, která právě před sedmi lety začala přemýšlet o zcela jiném postupu léčby a léky začala pod dozorem a s pečlivě promyšlenou cestou vysazovat. Rozhodla se totiž udělat vše pro to, aby se uzdravila. Po vysazení léků ji bylo zle a náhodou narazila právě na psychedelika. A vložila do této metody, která je ve fázi rozsáhlých studií a do metody, kterou podporují mnohé organizace včetně ministerstva zdravotnictví, svou naději.
„Drogou“ k vyléčení
Psychedelika jakožto prostředek pro léčbu psychických poruch nejsou v tomto světě ničím novým. „Psychedelika, jako LSD či psilocybin (aktivní látka v některých druzích hub), jsou v psychiatrii v kontextu léčby těchto poruch známá již od 50. let. Již tehdy se ukázalo, že mohou mít pozitivní vliv na léčbu neurotických obtíží, depresí a závislostí. Kvůli jejich zákazu v 70. letech však bylo jejich další používání prakticky zcela zablokováno,“ vysvětluje Blesku vedoucí výzkumného centra Národního ústavu duševního zdraví a spoluzakladatel PSYRES Tomáš Páleníček.
Později přišla na scénu další látka, která má široké využití v lékařství, například v anestézii a léčbě bolesti - ketamin. „Ketamin byl po celou dobu registrovaným léčivem, bylo možné s ním pracovat, byť v režimu off-label (tj. použití léku mimo schválenou indikaci). Proto byl také prvním zástupcem této nové léčebné strategie. Jeho specifikem je prakticky okamžitý nástup účinku a účinnost i u farmakorezistentních pacientů (tj. pacientů, u nichž běžná farmakoterapie nefunguje). Tento objev definoval novou skupinu léčiv - rychle účinkující antidepresiva,“ vysvětluje dále Páleníček.
Právě slovní spojení „rychle účinkující antidepresiva“ je nadějí pro duševně nemocné obyvatele, jak míní Bednářová. „Už první mikrodávka mi zmírnila příznaky, pocítila jsem naději, že možná nemusím umřít a chtěla jsem se tomu tématu věnovat dál,“ popsala během rozhovoru pro Blesk. Zároveň dodává, že vědecké výzkumy potvrzují spíše terapeutický potenciál vysokých dávek psilocybinu než „mikrodávkování“. Pozitivní efekt mikrodávkování je spíše otázka sdílených osobních zkušeností.
„Působí na podobné receptory a mají antidepresivní účinky, není však pravda, že mají podobný mechanismus účinku jako klasická antidepresiva. Jejich antidepresivní účinek nastupuje rychle, ale zcela odlišným mechanismem,“ dodává Bednářová.
Ačkoliv se může využití takovýchto látek zdát kontroverzním, jejich nasazování podporuje řada lékařů, ale také česká vláda. „Ministerstvo zdravotnictví podporuje výzkum v oblasti možného využití například právě zmíněného psilocybinu. Česká republika se zapojila do mezinárodního hodnocení možností využití této látky, které v současné chvíli probíhá formou klinických studií. V České republice jsou v současné chvíli rozšiřovány řady vědeckých a zdravotnických zařízení, kterým je umožněno zacházet s touto látkou právě pro potřeby výzkumu v oblasti možného dalšího využití v klinické praxi,“ uvádí pro Blesk tiskový mluvčí resortu Ondřej Jakob. Ostatně o této možnosti se mluví i v Akčním plánu politiky v oblasti závislostí 2023-2025.
Psychedelika nicméně stále mají jistý punc drog a pochybnosti měla i Bednářová. „Byla jsem mezi lidmi, kteří to měli za drogy, a já nikdy žádné nebrala kromě těch, které mi předepisoval lékař. Nakonec jsem si ale řekla, že je to lepší, než abych umřela,“ popsala. Obecně je navíc duševní onemocnění stále stigmatizováno a nebráno vážně, ač se situace lepší. „Stále jsou předsudky o tom, že deprese je jen lenost, slabost člověka, že jinde děti nemají co jíst a nás trápí nějaká nepohoda,“ uvádí Bednářová.
Pozor na „bad trip“
Odborníci i Bednářová nicméně důrazně upozorňují na to, že léčba pomocí psychedelik rozhodně není pro každého. „Za jednoznačnou kontraindikaci jsou považována všechna psychotická onemocnění, například schizofrenie, poruchy s bludy, schizoafektivní porucha apod. Relativní kontraindikací může být i aktuální syndrom závislosti pokud ovšem nejde o léčbu závislosti pomocí psychedeliky asistované terapie,“ vypočítává pro Blesk Páleníček.
Páleníček doplňuje i přesnější čísla z dosavadních studií. Třetina pacientů jednoznačně profitovala, druhá třetina vykazovala částečné zlepšení a u poslední třetiny nevedlo jednorázové podání k pozitivnímu efektu. „Ten se ale může dostavit až po několika aplikacích,“ dodává expert. U opakovaných aplikací ale nemají lékaři ještě dost zkušeností.
Užití psychedelik může bránit i fyzické zdraví, tedy například kardiovaskulární onemocnění, epilepsie či užívání jiných léků. „Jak bylo výše zmíněno, ministerstvo podporuje oblast výzkumu účinků této látky, ale je nutné zdůraznit, že tento výzkum musí být přísně orámován pouze medicinálním využitím z rukou odborníků. Vzhledem k tomu, že psilocybin je psychedelikum, může jeho neodborné užívání v některých případech způsobovat nežádoucí psychické účinky jako např. tzv. „bad trip“ který je doprovázen úzkostí strachem a paranoiou, která u nekontrolovaného podání může vést k dalším fatálním následkům. Mezi negativní fyzické účinky můžeme zmínit nevolnost, zvracení, závratě či třes. Jeho dlouhodobým užíváním pak může docházet k tzv. flashbackům, což jsou krátkodobé návraty stavu podobného intoxikaci,“ doplňuje k tomu pro Blesk Jakob za ministerstvo.
Náročné studie časem i finančně
Co tedy vlastně brání volnějšímu využívání psychedelik mezi lékaři? Experti se shodují, že je potřeba dalších studií, které pak povedou k překlasifikování psilocybinu do skupiny mírných psychotropních látek, což by umožnilo jeho terapeutické využití. Mezinárodní rámec to v současnosti neumožňuje.
Studie jsou možností, jak tento proces urychlit a dát mu vědecké podklady. Nicméně, takové studie jsou časově, ale i finančně náročné. „V klinických studiích je vždy velmi přesně definováno, pro jakou poruchu se léky testují, a pacienti musí projít přísnými vylučujícími kritérii,“ upozorňuje Páleníček.
Pacient musí nejdříve projít několika koly dotazníků a pohovorů. Následují testy krve a hloubkové psychiatrické vyšetření a poté se projde několika fázemi. „Podle protokolu studie jsou mu ponechány nebo vysazeny běžně užívané léky. Následně absolvuje několik sezení s terapeuty, kteří ho připraví na účinky testované látky. Pacient podstoupí samotné sezení s látkou, které obvykle trvá cenný den. S odstupem několika dní probíhá integrace zkušenosti s psychoterapeuty. A paralelně probíhají pravidelné kontroly s lékaři,“ popisuje průběh Páleníček. Ten dodává, že nyní se chtějí experti zaměřit na studie o vícečetném užití psychedelik, nikoliv o účincích jednorázového podání.
Podle Bednářové nelze čekat, až na studie vyhradí dostatek peněz stát a proto i začala pracovat v PSYRES, který se snaží prostředky získávat od dárců. „Není to chyba vlády nebo ministerstev, naopak oni dost chtějí bojovat za to, aby se k těmto věcem přistupovalo vědecky, ale my zároveň nemůžeme čekat, až na to ty prostředky budou,“ míní Bednářová a vysvětluje, že spousta prostředků nyní odtéká na další podobně důležité studie v lékařství. „Já jsem bez antidepresiv čtyři roky a už nenavštěvuju žádného lékaře. Moje srdce je ale pořád s lidmi, kteří uzdravení nejsou. A hlavní důvod, proč dělám tuto často náročnou práci, je abych jim přinesla naději a aby pro ně ta léčba byla dostupná,“ uzavírá.
