Exkluzivní ukázky z deníku statečné Nely (†31): Co předcházelo brutálnímu útoku souseda? A proč se bála vody?
Dlouhé pobyty v nemocnici plné bolesti, souboj s anorexií i znásilnění a mučení popisuje ve své knize Till The End Nela Moravocvá (31). Knihu teď k vydání připravili její přátelé. Blesk dostal možnost sdílet emotivní úryvky Neliných textů.
„Ve svém deníku popisuju momenty svého života, které mi přišly zásadní a hluboce mě ovlivnily. Psaní ve mně rozvířilo nevymazatelné vzpomínky a zároveň mě přimělo bojovat s nestvůrami v mé hlavě,“ přiznává v knize sama Nela. Vypráví o své bojovnosti, ale i sebedestrukci, anorexii i složitém vztahu k sobě i k blízkým. O svém komplikovaném životě.
Velkou roli v jejím příběhu hrála těžká porucha příjmu potravy. „Do Motola jsem dorazila v hrozným stavu. Měla jsem těžkou depresi, anorexii, panický záchvaty a úzkost. Vyhazovala jsem všechno jídlo, který mi dali, schovávala jsem ho do zásuvek, neustále lhala o tom, kolik toho jím, vylívala nutridrinky. Všechno mi bylo totálně ukradený. Jenom jsem musela zajistit, že nebudu nic jíst,“ popisuje těžce představitelné chvíle.
Bála se kalorií z vody
V nemocnici dokonce přestala pít i vodu. „Děsila jsem se kalorií, který bych tím přijímala. Psychicky jsem byla úplně na dně a bylo mi to fuk. Chtěla jsem jenom mít hlad,“ vypráví. Anorexie ji úplně změnila. „Už jsem nevěděla, kdo jsem, kým jsem byla. Teď to byla 90 % anorexie a 10 % Nela.“
V knize najdeme i kapitolu se jménem Jiří Meindl. Byl to onen soused, který ji znásilnil a hodiny mučil. Jeho řádění tehdy málem nepřežila. Co předcházelo hrůznému dni? Nela byla šťastná a v dobrém psychickém stavu!
„Zrovna jsem se s třemi kočkami přestěhovala do novýho bytu na Praze 7 a byla štěstím bez sebe. Byt byl hrozně útulnej a přesně takovej, jakej jsem si přála. Zrovna jsem nebrala žádný prášky, na dveře mi nebušil stres ani úzkost. Po děsně dlouhý době jsem zažívala dobrý časy. Netušila jsem, že za pár tejdnů se to nadobro změní,“ vzpomíná mladá žena.
V jiných kapitolách Nela popisuje utrpení v nemocnicích, kdy se její rozbité tělo muselo vyrovnat s brutálním útokem souseda. Mnohé další operace měly teprve přijít…
Nela skončila na vozíčku, vždy ale měla plnou podporu přátel. Malovala, fotila, snažila se žít. Když pak její tělo náhle selhalo, všechny to zaskočilo. Nelin kamarád do knihy věnoval vzpomínku na její poslední dny. Popsal, v jakém stavu našel Nelu krátce před její smrtí.
Melounová něha
„Pondělní focení Nela zrušila, že nemá sílu. V úterý jsem za ní přijel. Zděsil jsem se. Celá se třásla. Takový třas jsem v životě neviděl,“ vypráví. Když Nela vyslovila přání, že by chtěla meloun, hned ho pro ni běžel koupit. Nela bude šťastná! Nakrájel ho na kostičky a dal ho před ni. Jak ale Nelu znal, myslel, že si vezme jen pár soust. Spletl se… „Tu mísu Nela vyjedla až do dna. Bylo to nejspíš to poslední, co v životě snědla.“
Snažit se musíte sami...
Nelin příběh je o to smutnější, že před smrtí nastoupila na velmi úspěšnou cestu zpět do života. Píše o ní i ona sama. „Práce na deníku mě přinutila podstoupit nezbytné kroky ke změně. Protože i když budete mít toho nejlepšího terapeuta na světě, rozhodnutí je v konečném důsledku na vás. Dělat lepší rozhodnutí považuji za svou povinnost. S láskou, Nela,“ vzkázala křehká žena.
Aby kniha Till the End skutečně vyšla, potřebuje podporu. Na dobročinné platformě Donio proto vznikla sbírka, do které můžete přispět i vy.
