„Takhle by měl vypadat odchod každého člověka,“ usmívá se, přestože jí sem tam při vyprávění ukápne slza. Pan Josef z Bakova na Kladensku onemocněl předloni v srpnu rakovinou plic. Když přišel k lékaři, bylo pozdě, metastázy se mu dostaly už i do hlavy. „Řekli nám, že má tak tři až šest měsíců života. Nakonec jich bylo čtrnáct, a to ještě dlouhou dobu s úsměvem na rtech. Horší byly jen poslední čtyři dny,“ vzpomíná jeho paní.
Jen čekat na konec nechtěli, toužili si užít každý nový den, každou společnou chvíli. „On si ani nic nepřipouštěl, byl relativně fit. A tak jsme s Pepíkem neustále něco plánovali, což bylo vlastně úžasné,“ říká jeho paní.
Největší pomoc našli v kladenském Hospicu svaté Hedviky. Jak sama říká, tehdy vlastně nevěděla, o čem domácí hospicová péče je. „Nebyli to jen lékař a sestry. Byli to naši přátelé, a k tomu měli odborné znalosti. Poradili a pomohli, s čím se dalo,“ popisuje.
„Manžel mohl zemřít doma a nic ho nebolelo. Když jsem se na něj pak podívala, první slova byla: Tomu to sluší. Byl tak krásný. A to jsem vždycky nechápala, jak se někdo může koukat na někoho mrtvého,“ popsala silná žena.
Chtěli jsme vědět, co kdy dělat
Domácí hospicovou péči objevil syn Josef. „Říkala jsem mu: Co já budu dělat? Chci mít věci připravené a vědět, co mám v jistých situacích dělat. Když třeba upadl na zem, mohla jsem volat záchranku. Ale šoupli by ho do nemocnice a více by se o něj nikdo nestaral. Možná po lékařské stránce, ale po té lidské nikoliv. Přitom on byl hodně vázaný na rodinu. Proto pro nás byla hospicová péče tou správnou volbou,“ vysvětluje.
VOLAT O RADU MOHLA KDYKOLIV
Při příjmu do péče pana Josefa vyšetřil lékař společně se sestrou. „Povídali si s ním, co ho bolí. Se mnou zase o tom, jaké má brát léky, poradili mi třeba mastičku na nohy. Prostě vždy, když jsem si nevěděla rady, tak jsem mohla zavolat a nikoho jsem tím neobtěžovala,“ říká Josefova manželka.
Lidé z hospicu prý vždy ochotně přijeli, pokud to bylo potřeba. „Měla jsem v nich obrovskou oporu. Takovou tu jistotu, že mám někoho za sebou,“ dodala.
NEMOC ODHALILY ZÁŠKUBY BŘICHA
Závažná nemoc se ohlásila před dvěma lety. Kvůli silným záškubům břišní stěny volali záchranku. „Udělala se různá vyšetření, ale na nic se nepřišlo,“ líčila paní Jiřina. Po měsíci se situace opakovala a až poté lékaři odhalili rakovinu. „Řekli nám, že mu není pomoci a že se nasadí udržovací léčba, kterou kdyby neměl, do měsíce by zemřel,“ vysvětlila a popsala i okamžik, když se dozvěděli, že muži zbývá přibližně půl roku života: „Přišlo mi, že mu nic není. Ten pocit je strašný. Jen sedíte a nechápete, že zbývá tak málo času.“
Značku spolehlivosti má nově sedm organizací
Asociace veřejně prospěšných organizací (AVPO), se kterou deník Blesk spolupracuje v projektu Srdce pro vás, oslavila 10 let. Při této příležitosti oznámila, že tento titul obdrželo dalších sedm pomáhajících organizací.
Nově se jím pyšní Farní charita Litomyšl, Charita Beroun, MCU KOLOSEUM, Okamžik, Plzeňská krajská rada dětí a mládeže, Revma Liga Česká republika a Rodinné centrum Slunečnice. Počet prověřených neziskovek se tak rozšířil na 42.
Pomoci můžete i vy
Činnost Hospice sv. Hedviky je závislá pouze na darech, spoluúčasti pacientů a případných dotacích. „Proto jsme vděční za každý dar a příspěvek. Za veškerou pomoc upřímně děkujeme,“ říká Lucia Řepová. Jak přispět, byť třeba jen drobným příspěvkem, se každý dozví na: www.hospicsvatehedviky.cz
Přispět můžete na číslo účtu: 2700508322/2010
Kontakt
Hospic svaté Hedviky, o.p.s.
Adresa: Saskova 1625, 272 01 Kladno
IČ: 02319179
Datová schránka: 2vzk2ra
E-mail: info@hospicsvatehedviky.cz
Telefon: Sociální služby, hospicová péče (pondělí až pátek 9:00 až 15:00): 774 951 755,
e-mail: hospichedvika@gmail.com
Půjčovna kompenzačních pomůcek (pondělí až pátek, 9:00 až 14:00, vždy po předchozí telefonické dohodě): 725 534 593
Osobní kontakt klienta se zástupcem hospice je možný po telefonické domluvě na: 774 951 755
Otevřel první dětský hospic v Česku. Dům pro Julii vás bolesti nezbaví, ale ulevit rozhodně může, říká maminka Julinky (†7 měsíců) Sandra Novotná
