Boxerská dvojčata se o rakovině dozvěděla na oslavě osmnáctin. "Rodičům řekli, že umřu," popisuje Klára, která 1,5 kila vážící nádor porazila
Klára a Natálie Poledníkovy (24) jsou jednovaječná dvojčata, krásné blondýny, vysokoškolačky, podnikatelky a od útlého věku obě dominovaly ve sportu, který je často přisuzován spíše mužům – v boxu. Jejich příběh ale není zdaleka jen pohádka o barbínách v ringu. „V den, kdy jsme doma celá rodina slavili naše osmnáctiny, přišla šokující zpráva. Mám rakovinu v předposledním stádiu, velmi vzácný a agresivní nádor na vaječníku, který váží kilo a půl,“ vzpomíná na nejtěžší okamžiky v životě Klára v novém díle pořadu Blesk Podcast.
Holky se od dětství věnovaly tanci a sportovnímu aerobiku, tedy sportům, které k jejich atraktivní vizáži přece jen na první dobrou pasují lépe. „Aerobik nás moc bavil a slavily jsme s ním docela úspěchy. Ale neměly jsme žádný talent,“ říká sebekriticky Klára. Tehdy zjistily, že mistryně světa ve sportovním aerobiku chodí v rámci tréninku na kondiční box, a tak se to rozhodly vyzkoušet taky.
„Nelíbilo se nám to. Byly jsme typické barbíny, samé flitry a růžová. Z chráničů na zuby jsme se málem pozvracely, a to, jak nám smrděly ruce z bandáží, jsme taky nesly těžce,“ směje se Natálie při vzpomínkách na první okamžiky. Ačkoliv se po každém tréninku zařekly, že znovu už nepřijdou, nakonec pokaždé přišly. A brzy začaly přicházet i první úspěchy. „Do prvního zápasu jsme nastoupily tři měsíce od začátku s boxem. Tehdy ještě v botách na aerobik, protože ty boxerské jsme neměly. A obě jsme ve své kategorii vyhrály. Bylo rozhodnuto, že s aerobikem je konec,“ říká Klára.
Rodina je v tomhle tvrdém sportu podporovala, když viděla, jak je baví, a že jim jde. „Každá jsme ale musely být v jiné váhové kategorii, máma měla podmínku, že nebudeme nikdy boxovat proti sobě. Byly jsme jako bratři Kličkovi,“ usmívá se Natálie.
Dvojčata záhy začala excelovat i na mistrovstvích České republiky, Evropy… A pomýšlela na olympiádu. Rok 2018 ale jejich plány razantně změnil. „Začala jsem mít zdravotní problémy, lítala mi váha, bolelo mě břicho, trpěla jsem nechutenstvím. Ale nepřikládala jsem tomu váhu, bylo mi 17 a dělala jsem box, prostě jsem myslela, že takové věci se můžou dít. V 17 má člověk pocit, že může všechno. Byla jsem na turnaji, kde jsem boxovala pod prášky na bolest. Dva zápasy jsem vyhrála, do třetího už mě ale trenér nepustil,“ vypráví Klára.
Po návratu z turnaje si zašla k fyzioterapeutovi kvůli bolestem ramene, tomu se ale nezdálo její zvětšené břicho a poslal ji rovnou do nemocnice. „Udělali mi vyšetření, najednou bylo v místnosti pět doktorů a já nechápala, co se děje. Našli mi v břiše útvar 20 x 15 centimetrů a poslali mě domů,“ popisuje mladá blondýnka. Pět dní pak čekala na operaci, za tu dobu nádor vyrostl na neskutečných 30 x 25 centimetrů. Pořád ale od nikoho neslyšela, co jí vlastně je. „Asi až před rokem jsem se zpětně dozvěděla, že našim tehdy řekli, že si mají najít odbornou pomoc a připravit se na nejhorší, protože umřu,“ prozrazuje mrazivé detaily Klára.
Že jde o vzácný typ rakoviny vaječníků, se dozvěděla až víc než měsíc od operace. Protože už byl nádor rozšířený do okolních uzlin, musela podstoupit onkologickou léčbu. „Netušila jsem, co od chemoterapie čekat. Říkala jsem si, že jsem mladá sportovkyně, že to snad budu zvládat dobře. Opak byl pravdou. Bylo mi hrozně zle,“ přiznává s tím, že byť se to může zdát povrchní, nejhorší pro ni byla ztráta typických blonďatých vlasů, které začaly vypadávat po chomáčích, a tak jí jeden večer v koupelně ostříhala právě její sestra.
V nemocnici skončily obě
O dvojčatech se říká, že mezi sebou mají zvláštní pouto, což potvrzuje i příběh sester Poledníkových. „Když jsme zjistili Klárčinu diagnózu, skončila jsem v nemocnici taky. Měla jsem zánět kůže, určitě to bylo psychosomatické. Dál jsem sice boxovala, ale moje výkony šly strmě dolů. Trenéři říkali, že bych to měla oddělit, ale to vážně nešlo,“ popisuje Natálie.
Klára se snažila brát svoji nemoc s humorem, hlavně aby nezhoršovala situaci doma, kde to rodina nesla hodně těžce. „Že jsem pak po večerech brečela do polštáře, to už nikdo neviděl,“ říká během rozhovoru. Ona sama nesla těžce především ztrátu vlastní identity. „Vždycky jsme byly dvojčata, blondýny, boxerky. Já najednou nebyla ani blondýna, protože jsem neměla vlasy. Ani boxerka. Byla jsem jen onkologický pacient,“ tvrdí.
V březnu 2019 ale přišla skvělá zpráva – rakovina byla pryč. Ten den slaví Klára dodnes jako své druhé narozeniny, včetně dárků a oslavy. „Letos v březnu mi bude šest,“ směje se. Konec to ale nebyl. Sama Klára upozorňuje, že lidé si často chybně myslí, že když se vyléčí z rakoviny, je po všem. Myslela si to i ona. Roky se ale potýkala se souvisejícími zdravotními problémy a k profi boxu už se nikdy pořádně nevrátila. „Ty hollywoodské příběhy na tohle téma vypadají lákavě – člověk se vyléčí a záhy vyhraje olympiádu. Ale realita je jiná,“ doplňuje ji Natálie.
Ta se boxu stále věnuje, ale do pár let ho také hodlá pověsit na hřebík. Dnes se holky věnují studiu, jsou trenérky a nedávno otevřely v Ostravě své vlastní fitness centrum. „Rakovina mi dala vděčnost a pokoru k životu. Nezastavila mě, nezpomalila. Naopak mě každý den kope do zadku, abych se posouvala dál,“ říká Klára. „A dala nám oběma i disciplínu. Naučila nás, že limity neexistují,“ uzavírá Natálie.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.