Při pozorování mrštných tahrů na skalním masivu člověku chvílemi tuhne krev v žilách. Neposedná mláďata těchto sudokopytníků, z nichž vůbec první se do Zoo Praha dostal v roce 1933 z cirkusu Kludský, si ale vaz při svých hrátkách nesrazí. Příroda tahry k životu v nejvyšším pohoří na světě skvěle vybavila. „Jejich kopyta jsou dokonale přizpůsobena ke hbitému pohybu v nepřístupném terénu. Zatímco díky pevným okrajům se zachytí i v malých skulinách, pružné nášlapné jádro přilne ke skále, a brání tak sklouznutí,“ vysvětluje mluvčí zoo Filip Mašek.
Vzhledem k nehostinným životním podmínkám mláďata tahrů musejí do života doslova skočit rovnýma nohama. „Matky je rodí v ústraní mimo stádo, ale již pouhé tři hodiny po narození je vodí drsným terénem,“ dodává Mašek. Malé tahry to ale nijak netrápí. Výskoky, výkopy, honičky i poměřování sil si užívají s nefalšovaným nadšením.
Ve výšce 5000 metrů
V přírodě obývají tahrové rozeklané svahy jižního Himálaje až do výšky 5000 metrů nad mořem. Před drsnou zimou je chrání dlouhá srst s hustou podsadou. Na tu si ale musejí mláďata chvilku počkat. Zajímavostí také jže, že tahrové jsou aktivní hlavně ráno, kdy se vydávají výše na pastviny, a pak navečer, kdy opět sestupují do nižších poloh.
