Pokusy změřit čas jsou součástí života našich předků po celá tisíciletí. Ve společenských vědách je zmiňován už od antiky. Ve chvíli, kdy lidé začali vnímat čas jako řídící mechanismus jejich každodenního života, nastala potřeba stanovit jednotku pro dobu opakovaného děje, která by rozdělila čas na vhodné stupně.
Původně se vycházelo z přírodních jevů jako např. východ a západ slunce, fáze měsíce, střídání dne a noci, což vlastně byla první měřící jednotka času. Babyloňané stanovily rozdělení dne na 24 hodin a hodinu na 60 minut a sestavili také první kalendář, kde rok už měl 12 měsíců po 30 dnech. Nový měsíc začínal vždy, když se na obloze objevil srpek měsíce. Egypťanům se zase přisuzuje vynález slunečních hodin, které využívaly pohybu stínu po empiricky stanovené stupnici. V dalších letech byly vytvořeny hodiny bicí, přesýpací, s kovovou pružinou a mnoho dalších.
První mechanické kyvadlové hodiny byly už opatřeny hodinovou, minutovou a později i sekundovou ručičkou. Současné tzv. atomové hodiny fungují na principu kmitání atomu cesia a je jimi na zlomky sekundy měřen astronomický čas.
