Eliška jen pár týdnů předtím, než se jí v jeden den narodilo dítě a zemřel manžel...
Eliška o Kaplickém
Čím to, že nade všemi ctiteli zvítězil jedenasedmdesátiletý architekt?
"Zvítězil kvůli svým povahovým vlastnostem, kvůli tomu, jaká je čistá a čestná duše. Nikdy se neohnul, a proto v šedesátém osmém emigroval, chtěl něco dokázat. Začal od naprosté nuly v cizím městě, v cizí zemi, bez jakékoli pomoci. Vážím si toho, jak mi pomáhá, jak se snaží mě vyzdvihnout a být mi oporou. Předtím jsem měla soutěživé partnery, přetahovali jsme se, to mě tady nečeká. Brání mě a chrání, i já ho budu bránit jako lvice."
Dojímá vás, jak zamilovaně o vás mluví s novináři?
"Jako veřejná osoba odkryl něco, co bylo tabu pro spoustu mužů, kteří se vůbec nevyjadřují v tom smyslu, že by chtěli být své ženě milencem a že by chtěli neustále být tou láskou, tou druhou polovinou. O tom muži příliš nemluví, více se jim zamlouvá být macho a tohle dělat jen tak okrajově, možná sem tam přinést kytku a říci: Miláčku, dneska máme výročí." (směje se)
Zřejmě dostáváte květiny častěji.
"Zničehonic ho to napadne a pošle mi pugét růží do kanceláře. Nebo když jsme šli z porodnice, kde se dozvěděl, že čekáme miminko, potajmu koupil dole v květinářství růži a dal mi ji. Nepamatuji si ani slovo z toho, co řekl, vím jen, že mi vyhrkly slzy, jak jsem byla dojata z toho štěstí. Byli jsme oba dva v šoku."
Kaplický o Elišce
Proč jste se rozhodl právě pro Elišku?
"Vždyť vidíte. Těžko jsem se mohl rozhodnout jinak. Pracujeme každý v jiném oboru, ale to je právě to nádherné, vzájemně se nám to prolíná. Já mluvím do toho, jak bude vypadat filmový plakát na Eliščin film, do toho jsem se pletl. A zase Eliška se plete do jiných věcí. Tuhle mi vynadala, že jedna budova není dost progresivní. Tak jsem to všechno změnil, ať je to progresivnější a lepší. My se inspirujeme. Knihovna by určitě nevznikla, kdyby v pozadí nestála tato dáma."
To Eliška vás inspirovala?
"Naprosto. V různých směrech."
Myslíte tvar jejího těla?
"No jistě. Na tom není nic špatného. Budova symbolizuje všechno možné, ale někde v pozadí to tam je. Když jsme se poznali, byl projekt knihovny ještě na začátku, ale Eliška už jezdila na platformě třicet metrů nahoru, aby dala vzniknout fotografii právě toho výhledu. To jsou obětavé kroky, to pro vás jen tak někdo neudělá. Seznámili jsme se při filmování Profilu - dokumentu o mé práci."
O příběhu velké lásky Elišky a Jana čtěte
v Nedělním Blesku.
Přidat názor
zhlédlo 
