Náš nejhorší prezident: Hácha, Gottwald nebo Husák?

Tomáš Garrigue Masaryk: Tatíček národa

V létě 1882, po rozdělení Univerzity Karlovy, přijel s rodinou do Prahy a na české větvi někdejší UK získal místo profesora. Zapojil se do politického života, a nadělal si hodně nepřátel odmítnutím údajné pravosti Rukopisu královéhradeckého a zelenohorského.

Po I. světové válce mu americký prezident W. Wilson mu poskytl podporu, a tak mohl v Pittsburghu 30. května 1918 podepsat dohodu o společném státě Čechů, Slováků a Rusínů. V pátek 20. prosince překročil nové československé hranice v Horním Dvořišti už jako prezident státu.

Prezident Tomáš Garigue Masaryk | Archiv Blesku

Edvard Beneš: Válečný prezident

V roce 1935 byl zvolen prezidentem .Po Mnichovské dohodě 5. října 1938 abdikoval a odletěl do Velké Británie, kde stál celou válku v čele československé exilové vlády. Díky argumentům domácího odboje o zvěrstvech, kterých se sudetští Němci dopouštěli za války na původním českém obyvatelstvu, začal prosazovat jejich poválečný odsun z republiky. V roce 1948 přijal demisi nekomunistických ministrů, usnadnil převzetí moci Gottwaldem a jeho KSČ.

Emil Hácha: Kolaborant

Prezident Emil Hácha | Archiv Blesku

30. listopadu 1938, po emigraci Edvarda Beneše, se stal prezidentem Česko- Slovenské republiky a v březnu 1939 v Berlíně souhlasil se vznikem Protektorátu. Údajně proto, že se snažil Němcům zabránit v totální germanizaci nebo dokonce likvidaci českého národa. Faktem je, že v listopadu 1939 požadoval propuštění studentů zatčených na demonstracích a o několik měsíců dřív nakrátko odmítl složit přísahu věrnosti Hitlerovi. Ovšem v rozhlasovém projevu 30. května 1942 ostře odsoudil atentát na Heydricha a »rejdy a pikle« londýnské vlády E. Beneše.

V době, kdy nacisté vypálili Lidice a Ležáky, přijal osobní dar od Hitlera ke svým 70. narozeninám – luxusní vůz Mercedes. Po válce byl 13. května 1945 zatčen a ve vězeňské nemocnici na Pankráci zemřel 27. června.

Klement Gottwald: Tyran z lidu

V roce 1929 provedl na V. sjezdu své strany faktický převrat, dostal se do jejího čela jako generální tajemník a zasloužil se o její tzv. »bolševizaci«, plné podřízení Moskvě. 1. prosince 1929 v parlamentu řekl: „Jsme stranou československého proletariátu a naším nejvyšším štábem je skutečně Moskva. A my se chodíme do Moskvy učit, víte co? My se od ruských bolševiků do Moskvy chodíme učit, jak vám zakroutit krk. A vy víte, že ruští bolševici jsou v tom mistry... Přejde vás smích!“

Premiér

Prezident Klement Gottwald | Archiv Blesku

Válku strávil Gottwald v Moskvě, kde se v prosinci 1943 dohodl s prezidentem Benešem na sjednocení domácích i zahraničních sil protifašistického odboje. To umožnilo KSČ zaujmout důležité místo v poválečném uspořádání země. Gottwald se po volbách v květnu 1946, které komunisté fakticky vyhráli, stal premiérem. Po diletantské demisi dvanácti nekomunistických ministrů Národní fronty převzala KSČ moc.

Gottwald se bezvýhradně podřídil Stalinovi, na chod státu měli značný vliv sovětští poradci v bezpečnostním aparátu, prokuraturách a soudech.

Rozsudky

Po přijetí zákona č.231/1948 Sb. na ochranu republiky bylo vyneseno na 230 rozsudků smrti, 100 000 lidí bylo odsouzeno k dlouholetým trestům, do táborů nucených prací šlo asi 80 000 lidí. Gottwald buď sám inicioval politické procesy a justiční vraždy, nebo jim nečinně přihlížel. 11 jeho nejbližších spolupracovníků z KSČ bylo rovněž popraveno.

Zemřel na oslabení organismu alkoholem a zřejmě i na neléčenou pohlavní chorobu. Jeho žena Marta, výrazná tyranka a rádoby módní autorita, ho přežila jen o 7 měsíců.

Antonín Zápotocký: Zničil úspory

Po vzniku ČSR byl hlavním představitelem levice v soc. dem., organizoval její Dělnické rady i stávkové hnutí. Na rozdíl od mnoha jiných komunistických představitelů nestačil uprchnout po okupaci českých zemí Německem do Moskvy. Byl zatčen a až do konce války vězněn v koncentračním táboře.

Po květnu 1945 působil jako předseda Ústřední rady odborů a později jako premiér. Z tohoto místa byl delegován na prezidenta republiky po Gottwaldově smrti. I pravicoví historici mu přiznávají poměrně značnou oblibu mezi lidmi. Získal si ji uvolněným a neformálním vystupováním a kritikou byrokracie. Ovšem v roce 1953 se zdiskreditoval. Až do konce tvrdil, že k měnové reformě nedojde, a jako odpověď na lidové bouře proti ní dal rozkaz k nasazení armády v Plzni.

Antonín Novotný: Krasavec v OSN

Po válce prošel řadou míst a v roce 1953 ho zvolili prvním tajemníkem ÚV KSČ. Novotný proslul svojí nechutí a někdy až nenávistí ke všemu slovenskému. Když ho například vzali na staveniště jedné z přehrad, prohlásil, že by bylo lepší celé Slovensko zalesnit. „Ubylo by problémů,“ prohlásil.

Prezidentem byl zvolen v roce 1957, po smrti Antonína Zápotockého. Poprvé tak došlo ke sloučení nejvyššího postu v KSČ a ve státě.

Amnestie

V roce 1960 vyhlásil, že v Československu byl vybudován socialismus, a sáhl k široké amnestii. Nicméně krize ve státě se blížila, proto Novotný přijal ekonomické návrhy Otto Šika, stalinistu Širokého vystřídal reformnějším Lenártem apod. 5. ledna 1968 byl Novotný odvolán z funkce 1. tajemníka ÚV KSČ a na jeho místo usedl Alexandr Dubček. Začalo Pražské jaro.

Hezoun

Když byl prezident Novotný v roce 1967 jako host na Valném shromáždění OSN, zvítězil v soutěži o nejhezčího a nejlépe oblečeného státníka. Soutěž prý uspořádaly manželky vedoucích jednotlivých diplomatických misí a Novotný nasbíral nejvíc hlasů. Zejména americké dámy z něj byly v transu, řekl na jaře 1968 Čestmír Císař.

Ludvík Svoboda: Generál

Foto: 

Dukla

Pod jeho velením bojovali naši vojáci u Sokolova, Kyjeva i na Dukle, pomáhali osvobozovat Ostravu. Po válce se stal plukovník Svoboda ministrem obrany. Protizákonné represe se mu nevyhnuly, z funkce byl odvolán a v listopadu 1952 zatčen s tím, že prý připravoval vojenský převrat. Na zásah Moskvy byl propuštěn a odjel domů do Hroznatína pomáhat budovat jednotné zemědělské družstvo.

V březnu 1968 byl zvolen prezidentem. Po srpnové invazi Varšavské smlouvy ji odmítl legalizovat tím, že by stanul v jejím čele, a svojí osobní autoritou zabránil krveprolití. S normalizačním šéfem komunistů Husákem si nerozuměl, ale v důsledku své nemoci mu vzdorovat nedokázal. Svobodův pohřeb se stal spontánní demonstrací sympatií statisíců lidí v ulicích Prahy a dalších měst k jeho osobě.

Gustav Husák: Brežněvův stín

Bezmezně věřil SSSR a jako povereník ministerstva vnitra na Slovensku dlouho prosazoval připojení své země k němu. V roce 1950 byl ale spolu s dalšími slovenskými intelektuály (Clementis, Novomeský aj.) zatčen, obžalován z buržoazního nacionalismu a odsouzen na doživotí. Propustili ho v roce 1960 a o tři roky později rehabilitovali. Husák se poté stal jednou z hlavních postav reformního proudu ve společnosti, byl na straně Alexandra Dubčeka, trval na federativním uspořádání státu.

Když se ale v dubnu 1969 dostal – s podporou Brežněva a konzervativců typu Biľaka nebo Indry – do čela KSČ, otočil. V květnu 1975 se stal prezidentem v režii Moskvy, jejíž přání plnil bez ohledu na zájmy vlasti. Po 17. listopadu 1989, který nedokázal předvídat, ani mu čelit, jmenoval vládu národního porozumění v čele s Čalfou a v prosinci téhož roku abdikoval.

Václav Havel

„Ať pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí“ je poselství, které zaznívalo z úst Václava Havla (†75) celých třináct let, které strávil ve funkci prezidenta. Prezidentem byl Havel zvolen po sametové revoluci v roce 1989. Po rozdělení Československa na dva samostatné státy v roce 1993 se stal prvním českým prezidentem, kterým byl až do roku 2003.

Václav Klaus

Václav Klaus je teprve druhý prezident samostatné České republiky. V minulosti působil jako bankovní úředník a prognostik. Po listopadu 1989 se stal ministrem financí. Poté byl od roku 1992 do roku 1998 předsedou vlády a prezidentem České republiky se stal roku 2003. S manželkou Lívií má dva syny Václava a Jana. V mládí hrál na ligové úrovni basketbal, dodnes lyžuje a hraje tenis. Sbírá kravaty.