"Celé prázdniny jsem natáčel v opuštěném divadle a předtím na jaře ve studiu. Materiálu mám požehnaně. Teď si to musím vše poslechnout, sestříhat a zkrátka vytvořit něco, o čem si budu myslet, že by mohlo mít nějakou trvalejší hodnotu," řekl ČTK Fajt.

S kamarádem Pavlem Koudelkou tvoří Fajt bubenické duo Zesilovači, vystupuje s kapelou WWW Neurobeat nebo Lubomírem Holzerem v uskupení Moravští bratři. Čas od času také vyráží do nemocnic a sociálních ústavů, kde pacientům pomáhá formou muzikoterapie.

Na Fajta mohou fanoušci narazit i v představení divadla La Fabrika Život s krajtou. "V tomto ohledu ale nejsem profesionál, o to víc jsem rád, když mě někdo osloví, neboť vím, že se bude jednat o nějakou šílenost a v tomto duchu se pohybuju docela svobodně. Upřímně doufám, že mě jednou někdo přizve k tanečnímu představení postavenému na bubnech a zvucích. To bych si opravdu vychutnal," poznamenal Fajt, který v minulosti spolupracoval i s dalšími divadly.

Od roku 2001 Fajt pravidelně připravuje koncertní turné Slet bubeníků. "Dříve byla každým rokem jiná sestava, jiné národnosti, jiný styl a propojení. Dnes už se setkáváme v takovém jádru, ale vždy máme jednoho nebo dva nové hráče. Tři až čtyři dny zkoušíme a potom objedeme okolo 15 koncertů. Současné Slety bubeníků jsou více tematické. Loni to byly gregoriánské chorály a husitské písně, letos elektronické groovy 80. let," uvedl Fajt, podle kterého byl letošní Slet nečekaně podařený, zazněl i cimbál.

Brněnský rodák Fajt začal na bicí hrát na gymnáziu. Každá třída měla tehdy svoji kapelu, a protože doprovodná kytara už byla obsazená, zbyly na něj bubny. Nakonec se staly jeho životní vášní. "V té době byla hudba něco osvíceného. Dnes je to jen jedna z aktivit mladých lidí. Zmenšila se do cestovního přehrávače a přišla o svoji rituální výjimečnost," vzpomíná Fajt.

"Ten temný poklop doby byl hnusný. Slovo soudruh znělo jako mantra. Bál jsem se systému, vojny, ROH, svazu mládeže a všech nástrojů, jak normalizovat člověka. Ale bylo nám 20 a potřebovali jsme něco dělat, bez omezení, vesele a s elánem. Tehdy si člověk ještě nespojoval hudbu s penězi a slovo komerční teprve začalo nabírat na významu," řekl.

Fajt na přelomu 80. a 90. let působil ve výrazné brněnské skupině Dunaj, dlouho spolupracoval s Ivou Bittovou. Setkání s ní dodnes považuje za osudové. "Náš společný syn Antonín měl nedávno šestadvacet, to je slušná spolupráce, ne?" poznamenal s úsměvem.

Fajt se dlouho věnoval také etnické hudbě, koncertoval třeba s jakutskou zpěvačkou Stepanidou Borisovou. "Jednu dobu jsem měl etnickou hudbu jako svatý grál. Fascinovala mě její suverenita, jistota, náboj a divnost. Některá hudba, například indická, je na vysoce intelektuální úrovni a převyšuje i současnou klasickou kompozici. Se Stepanidou Borisovou jsme projeli Evropu a hráli její zpěvy spolu s mými rytmy. Věřil jsem jí každou notu, a hlavně ona okamžitě uvěřila mě," uvedl Fajt.

Za žánrového hudebníka se Fajt nepovažuje, chce vždy hledat vlastní cestu. "Stejně jako nemám rád systémy víry, nemám rád hudební žánry. Etnická hudba mě přestala zajímat s pojmenováním world music. To zní jak název pro obchodního cestujícího, kterému je jedno, jestli prodává vysavač, nebo koloběžku," dodal.

Fajt koncertoval ve většině zemí Evropy, Asii i Americe, za polárním kruhem i pod rovníkem. Doma má na deset bicích souprav, a kromě bubnů hraje i na kytaru a piano. "Celé ty dlouhé roky jsem využíval pouze bubny. Mají v sobě skrytou harmonii, významový rytmus i hravost. Působí v celém frekvenčním spektru a jsou dynamicky nedostižné. Spolu s hlasem je to uzavřený kruh a není třeba nic dodávat. Vím, že takto neproniknu do hitparád, ale pro citlivé lidi je to silná informace," vysvětlil Fajt, pro něhož je hudba něco, čemu rozumí a věří. A bez víry, jak sám říká, není nic. "Hudba dobře funguje i ve spojení s časem. Když odér módnosti vyvane, zůstane jen to, co opravdu je, ve vší kráse a s celou parádou," uzavřel hudebník.