Příběh pařížské rodiny, jejíž život obrátí naruby napohled nenápadný a poctivý mládenec, neměl cestu k divákům snadnou. Po prvním uvedení této komedie ve Versailles roku 1664 byl prý král nadšen. Ovšem jeho matka, vlivná Anna Rakouská, byla naopak navýsost pohoršena. Spolu s pařížským arcibiskupem i dalšími náboženskými činiteli začala usilovat o zákaz hry, což se podařilo.
Čtyři roky nevzdával Molière svůj boj. Za oběť mu padla i původní podoba textu. Připsal poslední dvě dějství tak, aby se králi co nejvíce a nejšikovněji poklonil. Zapracoval do něj zkušenosti z lítého boje se svými odpůrci. Roku 1669 mu král vyhověl a Tartuffe se stal trhákem Molièrova divadla Palais-Royal i divadelní pokladny.
Podle Kheka není ve hře jen jeden podvodník, ale tak trochu občas mlží úplně každý. "Podvodnictví, to že občas pravdu musíme upravit, mi přišlo velmi současné," řekl ČTK Khek. Inscenaci přenesl vizuálně do současnosti, čemuž odpovídají i kostýmy. Zachovány však jsou postavy z dávné komedie, kterým se ale tvůrci snažili najít nějaký jejich současný tvar. "Myslím, že se lidi za těch 350 let příliš nezměnili," dodal Khek.
Tartuffe bývá již od 17. století kasovním trhákem. Jen za Molièrova života dosáhl 77 repríz, což bylo na svou dobu vysoké číslo.
