"Jaroslav Valečka manifestuje niternou náklonnost pociťovanou k sudetské krajině, ke krajině ´beze jména´, těžce zasažené válkou a komunismem. Vystihuje krajiny chladné, zimní, zasněžené, krajiny žhnoucí světly ohňů, krajiny s mihotajícími se světly lidských příbytků," říká o výstavě historička umění Rea Michalová.

Jaroslav Valečka se narodil v roce 1972 v Praze, studoval na Akademii výtvarných umění v atelieru malby Jiřiho Sopka. Během studia získal stipendium Sorosovy a Hlávkovy nadace a absolvoval řadu zahraničních výjezdů, po absolutoriu i řadu stáží. Svou tvorbou se hlásí k mezinárodnímu hnutí stuckismu, tedy uměleckého směru a výtvarnému projevu navracejícímu se ke klasické malbě a soše.

Název zakladatelé hnutí vytvořili ze slova "stuck", tedy uvíznutý, zaseknutý, čímž ironicky pojmenovávají své uvíznutí v umělecké minulosti. Stuckisté odmítají především konceptuální umění. Česká odnož stuckistického hnutí s názvem Prague stuckists vznikla v roce 2004 a Valečka patří k jejím zakládajícím členům.

Podle kurátorky výstavy Veroniky Marešové se za každým z obrazů odehrává reálný příběh, většinou dramatický, který autor přetavuje do podoby malby s nenapodobitelnou atmosférou. Valečkovy typické krajiny s dalekými horizonty a magickými světelnými situacemi nabízí zájemcům i autorova nová monografie. Odhaluje také provázanost jeho tvorby s krajem jeho dětství, melancholickým prostředím Lužických hor a mrazivými příběhy jeho obyvatel. Publikaci vydává nakladatelství Kant a úvodní studii v ní napsal proslulý britský teoretik a kurátor Edward Lucie-Smith, autor více než stovky publikací z oblasti dějin umění a poezie.