Film inicioval dlouholetý manažer kapely Romek Hanzlík, který ho produkoval a je tvůrcem námětu. Vznikl v režii a podle scénáře Václava Kučery. Snímek chronologicky představuje Topola, který ovlivněn rodinou, přáteli i politickou atmosférou 70. let začal už ve 13 letech veřejně hrát na piano a zpívat. Ve filmu na ty i další chvíle vzpomíná jeho bratr Jáchym Topol, přátelé Viktor Karlík, Jan Macháček či jeho učitelé, kteří jeho školní prohřešky přecházejí s odkazem na jeho od mala výrazné hudební nadání.
Starší Jáchym vzpomíná na společné dětství, na silnou potřebu vzdoru v době normalizace, na touhu žít po svém a na inspiraci idealizovanými indiány. Říká ale také, že Filip stejně jako jejich otec, dramatik Josef Topol, byl posedlý tvorbou. Označuje jejich přístup k tvorbě i životu jako plodné sobectví, "setrvávání na své věci, ať se děje, co se děje".
Topol a jeho kapela hráli před rokem 1989 v undergroundu, kde patřili - podle označení Ivana Martina Jirouse - k jeho druhé generaci. Sám Topol na archivních záznamech připouští, že větší radost měl z publika, které přišlo po revoluci a poté, co kapela začala hrát oficiálně a později i profesionálně.
Z Topola a jeho písní, drsných, drásavých, smutných i něžných v jeho podání se počátkem 90. let stal fenomén více či méně nonkonformní mládeže, dívky ho milovaly a on žil divokým a fyzicky vyčerpávajícím stylem života. To se nutně projevilo na jeho zdraví a pozdějších velkých problémech. "Nikdy jsem nechtěl být něčím mesiášem. Žiju tenhle život, dělám tuhle hudbu. Hudbou vytvářím lidem deník jednoho osudu. Oni můžou taky. Ale nedělaj to."
S nemocí přišla pro někdejšího bouřliváka pokora a vyrovnání, smíření se světem i s osudem. "V nemoci Kilián sklapnul, pomohla mi uvědomit si, že život je vlastně nádherný," říká v použitém archivním snímku s odkazem na své dřívější alter ego a hrdinu jedné ze svých nejslavnějších písní.
Vzpomínky přátel a pamětníků autoři filmu prokládají archivními fotografiemi, zvukovými nahrávkami, rozhovory i záznamy z koncertů. Znějí úryvky z Topolových prozaických textů, částečně je čte i on sám. Psí vojáci naposledy hráli na koncertě v květnu 2013, 19. června téhož roku, týden po 48. narozeninách Filip Topol, jedna z nejvýraznějších osobností české kultury minulých 30 let, zemřel.
