"Dělal tam kováře Leopold Svoboda, sklep se datuje do roku 1821. Byla to skutečně kovárna, protože tam je do dneška kovářská výheň a nějaké kovářské nářadí a náčiní z té doby," uvedl Rába.

Podle obecní kroniky vyhloubili první sklepy a pozdější příbytky nemajetní lidé už v 16. století. Později posloužily i jako úkryty před procházejícími švédskými vojsky v době třicetileté války.

Většina skalních místností leží na soukromých pozemcích, některé jsou přímou součástí dnešních obydlí. U domu čp. 87 je sklep o třech místnostech ve dvou podlažích, jedna má okna. V domě čp. 88 mají tři sklepy, z toho jeden s okny. Stěna jedné obytné místnosti domu je vytesaná v pískovci. Sklep u čp. 99 dnes majitelé znovu využívají jako obytnou místnost rekreační chalupy. Některé sklepy mají vytesané různé poličky, výklenky, sedátka, průhledy, záseky pro trámky a prkna. Nad vchody je vidět záseky pro trámky přístřešků.

Před vydáním tolerančního patentu v roce 1781 mohly být využívány také k tajným obřadům a setkáním nekatolických obyvatel, kteří byli v kraji poměrně silně zastoupeni. Podle ústního podání je u čp. 39 velký sklep, který má uprostřed sloup a kolem vytesaná sedátka. Kolem sloupu prý tančili adamité, jak lidé říkali helvétům, reformovaným evangelíkům. Zasypán byl v 50. letech minulého století.

Každá skalní místnost měla odvětrání a byla v ní poměrně stálá teplota kolem deseti stupňů, i tak se ale v obytných prostorách držela značná vlhkost. Bydlení tam tak znepříjemňovaly plísně, naopak pro uskladnění brambor či řepy to byly ideální podmínky.