Hlavním tématem Stavitele Solnesse, který vznikl v roce 1892 a spadá do pozdního období Ibsenovy tvorby, je sláva a její vykoupení osobním neštěstím tvůrce. Hrdina je na vrcholu, ale cítí strach z nástupu mladé generace. "V inscenaci vyniká téma pýchy a nabobtnalého svědomí. Přibližuje člověka, který si o sobě moc myslí. Jako šéf stavitelské firmy manipuluje s lidmi, jejich životy, city a touhami, které buď vyvolává nebo potlačuje. Dělá tak podle toho, co se mu hodí," uvedla dramaturgyně Lucie Ferenzová. Za to však hlavní hrdina platí, protože mu nedá spát jeho svědomí. "Očekává odplatu za to, kolik lidí zničil a ničí. Paradoxem je, že tato odplata přijde v podobě fanynky a obdivovatelky," řekla Ferenzová.
Režijní interpretace se opírá o mistrovsky propracovanou psychologii postav, která je pro Ibsena typická. Vše má na jevišti působit tak, jako by to viděl Solness včetně nočních můr a stihomamů. Převažujícím žánrem díla se ale nakonec stává groteska.
Ibsen, který tvořil ve druhé polovině 19. století a je nejspíš nejznámějším představitelem severské dramatiky, dosud patří k nejhranějším světovým autorům. V dubnu se například v Brně a Praze konala Noc s Ibsenem u příležitosti vydání českého překladu jeho životopisu. Stavitel Solness se však na repertoár současných divadel dostává málokdy. Zatím poslední uvedení připravilo v roce 2012 Městské divadlo v Olomouci.
