Maorší tanečníci a zpěváci ze skupiny Ngati Ranana a představitelé poradní skupiny Haerewa prošli celou výstavní síní a motlitbami, zpěvy a pokřiky přivítali Lindauera zpět v jeho rodišti. Vzdali také úctu svým předkům, jejichž portréty pro ně představují živoucí bytosti, s nimiž udržují hluboký vztah. "Je to poprvé, co se jeho (Lindauerova) duše vrátila do míst, kde se narodil. Takže duše našich předků, kteří jsou na obrazech, ho uvítaly zde v jeho rodném městě," řekl ČTK o obřadu stařešina poradní skupiny Haerewa Patu Hohepa. Připojil prosbu, aby se Plzeňané o obrazy a duše jejich předků po dobu výstavy dobře starali. "Je to završení určitého kruhu, Lindauer zemřel na Novém Zélandu a jeho duše se teď může vrátit do jeho domova, zároveň s ním sem přicházejí duše našich předků, které maloval," popsala předsedkyně skupiny Haerewa Elisabeth Ellisová.

Expozice, která je podle ředitele Západočeské galerie v Plzni Romana Musila nyní jedním z nejvýznamnějších výstavních výtvarných projektů v ČR, má i evropský přesah. Je to zároveň nejsložitější, nejdražší a z nejvzdálenějších míst uspořádaná výstava za desítky let existence galerie. Připrava projektu trvala čtyři roky a realizace přišla na víc než sedm milionů korun. Výstava je jednou z hlavních součástí projektu Evropské hlavní město kultury 2015.

I když Lindauer je na Novém Zélandě všeobecně známý a uznávaný nejen mezi Maory, v jeho rodné zemi o něm mnoho lidí neví. Výstava nabízí průřez jeho tvorbou od počátků v Čechách, přes jeho odchod na Nový Zéland v roce 1874 a následnou tvorbu. Na Novém Zélandu postupně vytvořil stovky portrétů bělošských a maorských obyvatel. Západočeská galerie získala na výstavu 44 portrétů Maorů exkluzivně zapůjčených z aucklandské galerie, dvě velké žánrové malby, asi čtyři portréty z muzea ve Wellingtonu, deset portrétů plzeňských měšťanů z Lindauerovy rané tvorby a devět náboženských maleb z farnosti ve Valašských Kloboukách. Expozici doplňují domorodé předměty z Náprstkova muzea a fotografie.