Na rozdíl od výstavy v Muzeu umění Olomouc zahrnuje větší množství děl ze sbírek Národní galerie. Dominuje jí rozměrný obraz Libuše Karla Vítězslava Maška zapůjčený z Musée d'Orsay v Paříži. Na výstavě jsou kromě veřejných institucí zastoupeni i soukromí sběratelé - často významnými obrazy, které nedávno prošly aukcemi včetně Kontemplace Jakuba Schikanedera či dalšího Maškova obrazu Kupalo.
Pro instalaci výstavy autoři zvolili netradičně kovové panely, které ale citlivě doplňují gotickou stavbu. Ze silných plechů vznikl i potemnělý tunel, který spojuje úvodní a vrcholnou část výstavy a ve kterém jsou vystavené práce na papíře, citlivé na světlo. Mezi nimi překvapí třeba pastel Alfonse Muchy Propast vzniklý ve stejné době jako jeho slavné plakáty, avšak zabývající se tématem smrti.
"Bylo to právě prostředí symbolismu, kde se poprvé a nejvýrazněji objevily vyhraněné kritické názory k nacionálním tendencím, jež dominovaly české kultuře 19. století. Umělci se cítili jako součást jakéhosi duchovního společenství bez ohledu na národnostní či sociální podmíněnost," říká Otto Urban.
Výrazně se tomuto tématu věnovala klíčová postava českého symbolismu a dekadence, básník, kritik a výtvarník Karel Hlaváček. Pro něj i jeho druhy bylo fascinující poznávat tvorbu "spřízněných duší" z Paříže, Londýna, Berlína, Vídně, Bruselu. Díky tomu mohli do mezinárodního prostředí vstupovat později i tuzemští zástupci expresionismu, kubismu či surrealismu.
Expozice představuje známá jména jako jsou Alfons Mucha, Max Švabinský, František Bílek, Josef Váchal, Bohumil Kubišta či Jan Zrzavý. Vedle nich se ale objevují i autoři méně vystavovaní - Maxmilián Pirner, Beneš Knüpfer, August Brömse, Jaroslav Panuška nebo Karel Oliva, jehož známý obraz Piják absintu vévodí prvnímu oddílu výstavy s název Samota snů; také jednotlivé části výstavy nesou názvy po sbírkách symbolistních básníků.
"Umělci tehdy stále častěji tvořili dle teorie syntetismu, jehož snahou bylo propojit umění s životem, vnímat krásu, ale i bolest hlubším způsobem. Tehdejší pragmatická realita s tím ovšem byla v rozporu, a tak mnoho autorů volilo dobrovolnou osamělost a snění v přítmí ateliérů či kaváren," popisuje kurátor svá východiska. Připomíná tehdejší racionalismus a slábnoucí postavení církve ve společnosti. "Chtěli jsme ukázat umění jako zdroj osobní spirituality," zmínil jednu z hlavních myšlenek výstavy.
Markéta Horešovská mal
