Štumpa tvrdí, že zaměstnavatel zasáhl do jeho práva na ochranu cti, důstojnosti a dobré pověsti. Událost prý ovlivnila i jeho další profesní život. Stěžoval si také na diskriminační zacházení. Lidé ve srovnatelných pozicích a se srovnatelným přístupem k důvěrným informacím prý z banky odcházeli za mnohem méně vypjatých okolností. "Takhle neodcházeli ani lidi, kteří porušili něco dost dramatického," řekl dnes ČTK Štumpa.
Městský soud v Praze žalobu na ochranu osobnosti zamítl, byť uznal, že okolnosti Štumpova odchodu byly dramatické a nedůstojné, a to nejen subjektivně, ale i pohledem okolí. Vrchní soud v Praze rozsudek potvrdil, ovšem nesdílel názor první instance ohledně dramatičnosti Štumpova odchodu a nevhodnosti postupu zaměstnavatele.
Následovalo rozhodnutí NS, který Štumpovo dovolání označil za nepřípustné. Podle ústavních soudců ale chyboval, když své rozhodnutí zcela nedostatečně odůvodnil. Podle ústavního soudce Vojtěcha Šimíčka dovolání splňovalo náročná kritéria, která si NS sám definoval.
Samotnou podstatou sporu se ústavní soudci nezabývali, Štumpovi však dali aspoň šanci na nové projednání jeho dovolání. Štumpa doufá, že se NS tentokrát jasně vypořádá s jeho námitkami vůči postupu pražských soudů i vůči předcházejícím událostem. Postup někdejšího zaměstnavatele jej prý poškodil. "Samozřejmě to potom na celém bankovním trhu, mezi lidmi, které já znám, vyvolalo minimálně otázku, proč se to použilo takhle," uvedl Štumpa.
