Recenze: Bába Motyka – srovnání s Kingem je zločin. Tahle kniha je všechno, jen ne dobrá

Přitom anotace vypadala tak slibně... Po generace si mládež z jednoho zastrčeného předměstí na severu Finska předává hrůzostrašnou legendu o bábě Motyce. Má černý jazyk. Kdo o ní promluví, toho čeká smrt. Bába Motyka mu vyrve srdce z těla, zakope ho a nakonec sní. Je to jen historka, krutá tradice mezi místními dětmi? Proč ale z města mizí lidé beze stop? A co se vlastně děje v opuštěné vile na ostrově, kam nikdo nesmí? Sagal má tajemství, protože promluvila. Samuel hledá svou dávnou lásku Julii, která zmizela. Maisa chce najít odpovědi na otázky, které ji trápí už od dětství. Bába Motyka však nezná slitování…

Marko Hautala je prý vycházející hvězda finské literatury. Jeho Bába Motyka pod názvem The Black Tongue (Černý jazyk) byla publikována také v angličtině. Odborníci ho chválí a vykřikují, že je Hautala finským Stephenem Kingem. Ani omylem! Pokud odhodíme intelektuální pózu a budeme knihu poměřovat přísným pohledem běžného čtenáře, který má sice rád napětí, zvraty, hraní si s emocemi, ale hlavně příběh, postavy a vývoj, kniha neobstojí.

Jak pejsek a kočička vařili Bábu Motyku

Marko Hautala má bezesporu spisovatelské nadání a velkou představivost. Bohužel, někdy je lepší své až psychedelické vize nevydávat. Ne všichni jsou totiž na stejné vlně a pak se velmi snadno může stát, že se totálně ztratí v chaosu, který vlastně dlouho o ničem není. Abyste začali pronikat do tajů textu (příběhem se to dá nazvat jen velmi těžko) někde v druhé polovině, to se mi zdá dost pozdě.

Bába Motyka si hraje na něco víc, než čím je. Rozhodně však není slibovaným vynikajícím hororem. Zmatené kapitoly, které čtenáře v podstatě nikam nevedou, a nejasný smysl celého vyprávění knihu odsouvají do kategorie ceněných, ale širší čtenářské obci vzdálených knih. Dobrá zpráva na závěr: King zůstává nepřekonán.

Marko Hautala

Bába Motyka

Nakladatelství Knižní klub, 2016

320 stran

Hodnocení: 40 %